reakce na Otevřený dopis z Ústeckého seniorátu
Holka: Ty jo, já to možná i podepíšu, ale prvních pět bodů je pro mě dost kontroverzních. Nemyslím si, že velikost je kritérium, který má rozhodnout…
Kluk 1: Jasně, jenom mezi námi, tyhle argumenty se mi tak trochu zrovna hodily do krámu :-) Vždyť synody ukazujou, že tohle je jazyk a argumenty, kterým rozumí a které je ochotná naslouchat velká část církve. Ty hlavní argumenty pro mě jsou ale spíš teologický o představě toho, co je to církev.
Holka: A hodí se ti do krámu nebo si na sebe pleteš bič? Co když teologie růstu selže, počty lidí neporostou? Bude to pak na zavření? Nebo zůstanou platné ty teologické argumenty o církvi?
Protože mně tady na počtu pokřtěných/členů sboru/účastníků bohoslužeb nikdy tahle matematika nefungovala, a stejně si myslím, že to má význam, že tady jsem.
Kluk 2: Jasně, že si může člověk plést bič. A růst je samozřejmě ambivalentní. Ale nemusí to být hned teologie prosperity. Když nebudou lidi, nebudou sbory, resp. farářská místa. To neznamená konec církve ani evangelia, jen konec dosavadní podoby církve a ordinované služby.
Kluk 1: Ano, je možný, že to selže. Pravděpodobný, pokud klíčící zrno necháme svýmu osudu. Ale pleteš se, není to o teologii růstu, ten naší církvi úplně nehrozí. Mnohem důležitější pro krátkodobou i střednědobou budoucnost církve bude míra sounáležitosti mezi jejími členy nejen uvnitř sborů a seniorátů, ale v daleko širším měřítku. Změna smýšlení o církvi jde nutně ruku v ruce se změnou smýšlení o sobě samém a svém vztahování k Bohu. Snažím se jen burcovat, protože ten defétismus je opruz.
Kluk 2: Teď jsem tady dostal od farářů v sauně, jak že to myslíme s tou solidaritou, jako že někdo si bude moct dovolit být ještě solidární, když každému poteče do bot…
Holka: Dobře, že v sauně řešíte podstatný věci, a ne ženský. …a já si právě myslím, že když nebudeme závislý na růstu, tj. počtu lidí, a vlastně se vzdáme myšlenky „sborů“ na periferii církve, tak se zbavíme stresu z toho, že všem teče do bot.
Poškrtala bych výdaje na baráky/sbory a zachovala farářská místa pod správou povšechného sboru/seniorátu. To vlastně byly ty naše regionální sbory – farář nezávislý na sboru a jeho ne/příjmu. Jestli sbor nemá už ani na obsluhu, tak tam bude seniorátní farář pro službu, která má lokálně význam (kaplanství, semináře pro vnější zadavatele, realizace vytipovaných projektů)… Stručně řečeno: první jdou personálie, pak provoz (koneckonců komunitních center a obecních prostor na pronájem je spousta, vlastní mít nemusíme, pokud na ně neumíme sehnat dotace).
Solidarita dál nebude vynucená solidarita „platím na cizí a teče mi do bot“, ale pochopení své víry v ježíšovství jako „chození do míst, kam se to nikomu nevyplatí, kde nic dobrého nečeká, kde to každý normální vzdá, a právě tam je třeba víry, naděje, lásky“… Na to já bych poslala svůj salár, protože ty kluci a holky, co to tam dělaj, jsou borci!