Ondřej (Andrew) Stehlík potkává epidemii Covidu-19 hodně zblízka. Nejen proto, že jako farář pracuje v jednom z nejzasaženějších míst světa, totiž v New Yorku, ale též proto, že jeho žena pracuje jako lékařka v nemocnici v Bronxu. Přátelům posílal své deníkové záznamy, za jejichž poskytnutí děkujeme a které se staly podkladem tohoto rozhovoru. Vedli jsme ho 12–14. 4. (t)
Tvoje předvelikonoční deníkové záznamy odrážejí zoufalství bezprostředního setkání s realitou. Jak na to reaguješ jako farář? Z čeho teď sám čerpáš?
Velikonoce jsou pro to vlastně jak dělané. Obsahují v sobě jak odcizení (morální, psychologické i politické), nespravedlnost, utrpení, tak taky naději.
O čem při virtuálních bohoslužbách kážeš? Promlouvá k tobě spíš to setkání s realitou, nebo biblické poselství?
Vzpomínám na Karla Bartha a jeho diktum o bibli a novinách (teď navíc mnohazdrojové zpravodajství). Ale zatímco politologové analyzují zprávy a fundamentalisté se modlí nad biblí, vyzývám nás všechny k modlitbám nad zprávami a k analyzování bible.
Naše bohoslužby si můžete najít na Youtube pod Rutgers Presbyterian Church, Online Worship Services.
Promluvily k tobě díky momentální zkušenosti nově některá biblická místa či motivy?
Jasně, jasně jsem si ještě víc uvědomil ježíšovskou starost o potřebné, osamocené… Ale zatímco si stokrát denně myjeme ruce a všechno desinfikujeme a dekontaminujeme, zřetelně jsem si uvědomil dvě rozdílná pojetí nemoci v Novém Zákoně. Farizeové z městského prostředí vnímali nemoc způsobenou nečistotou, kterou bylo potřeba omývat, zatímco Ježíš a jeho stoupenci z galilejských vesnic vnímal zdroj nemoci v démonech.
Oba přístupy mají své klady i problematické stránky. Démoni umožňují rozlišení mezi nemocným a nemocí a pojmenovat politické a psychologické tlaky, na druhou stranu mohou vést k paranoi. Rituální nečistota je naopak hodně blízká modernímu pojetí infekce, ale může naopak vést k obsedantní neuróze.
Má v této souvislosti nějaký význam, že se chrámová „Boží dekontaminační zástěna“ na Velký Pátek roztrhla odshora až dolů?
No já si myslím, že už předtím se Ježíš (k hrůze svých současníků) naschvál dotýkal malomocných a nečistých lidí, a už tím tu oponu trhal. Zároveň ale musíme říct, že Ježíš byl motivován a veden úplně jiným duchem, než naši kapitalističtí ziskuchtivci, kteří odkládali epidemiologická opatření, protože se báli o svůj mamon, nebo ti, kteří chtějí zdravotní opatření předčasně ukončit ze stejných důvodů. Ježíši šlo o lidi, a ne o prachy.
Osobně tě zřetelně bolí situace těch nejbědnějších a nejzranitelnějších. Jsi v tom jako farář spíš osamocen, nebo vnímáš, že na tuto bolest reaguje víc církevních představitelů?
Myslím si, že to tak vnímá mnoho mých kolegů z normálních církví (nechme stranou různé sekty, megacírkve atd). Progresivní křesťané jsou obecně citliví vůči utrpení druhých a vnímají vzájemnou odpovědnost za druhé v nesnázích. Kdežto fundamentalisté nejrůznějšího střihu se zajímají především o vlastní spasení a požehnanost. Vzpomínáš na perfektni parodickou písničku Lídl and Velíku, kde Štěpán nebo snad jeden ze Šormů falsetem zpívával „Já jsem spasenej, tak krásně spasenej, dostanu se do nebe a budu blaženej“? Byla to parodie, ale takovejch pseudo křesťanů je pořád hodně a sdružují se do církví, které se tak skoro bojím nazývat, protože jsou to vlastně sobestředné sekty.
Zachytil jsi v USA nějaké náboženské, teologické reakce na epidemii?
Ale ovšem, fundamentalisti se hned vytasili s tím, jaký je to boží trest za… (a zde si každá sekta dosadí to, co považuje za nejzhoubnější). Já a ostatní mí kolegové z normálních církví (ale třeba i synagog, buddhistických, hinduistických a jiných chrámů) se na to snažíme dívat teleologicky (neplést s teologicky). Abych užil biblický příběh – neptáme se, „kdo zhřešil, že se ten člověk narodil slepý“, ale jak se na něm může ukázat boží pomoc.
Souvisí situace, kterou v New Yorku prožíváte, se současnou politickou situací? Ukázaly se např. politické osobnosti, o jejichž svědectví se může společnost opřít?
Federální vláda vedená Txxxpem kompletně zkrachovala a zklamala. Txxxp a jeho nohsledové jsou osobně odpovědni za tisíce mrtvých, za katastrofální situaci, ve které se nacházíme. Pandemie by přišla tak jako tak, ale oni nejenom že nic nepřipravili, oni to udělali ještě horší. V nepřítomnosti a neschopnosti federální vlády jdou příkladem guvernéři jednotlivých států. Připomínka pro nás pro všechny – federální (v případě Čech státní) volby jsou ty, na které se často soustředíme, ale náramně záleží na tom, koho zvolíme na nižší úrovně!
Které rysy amerického sociálního systému se v této krizi odhalily jako neúnosné?
Snad všechny. Potřebujeme všeobecné zdravotní pojištění. Potřebujeme podporu zaměstnanců. Potřebujeme pevně ukotvit nemocenské volno. Potřebujeme vládu, která je ochotná a schopná vládnout (starat se o základní bezpečí obyvatel a fungování státu).
V Čechách se nesměle rozbíhá debata na téma „co je víc, zdraví a bezpečnost nebo svoboda“? Máš k tomu z perspektivy vaší zkušenosti nějaké postřehy?
My jsme ještě až po uši v problémech s touhle pandemií – teprve po tři dny nevzrůstají počty hospitalizovaných, ale ještě pořád jenom v NYC umírá denně několik stovek pacientů. Nějak na to není moc čas.
Zaznamenal jsem ale, že se tomu různá evropská média už věnují (The Guardian, Der Spiegel). Většinou se to prezentuje jako příklad, jak se s tím Čína (jakožto autoritářský stát) relativně dobře vyrovnala. Zapomíná se ale na to, že Jižní Korea nebo Taiwan byly ještě podstatně úspěšnější, a to jsou demokracie a nezdá se, že by tam omezovali občanské svobody (nebo jen v nezbytně nutné míře).
Tady se po-epidemická diskuse bude odehrávat asi jinak. Ti, kteří se ohánějí dichotomiemi mezi čímkoli a svobodou, se často rekrutují z řad NRA (National Rifle Association, což jsou nebezpeční flintičkáři, asi tak jako v Evropě krajní pravice). My se spíš budeme snažit, abychom se po pandemii nevraceli do starých vyjetých kolejí, ale konečně dosáhli toho, aby měli všichni rozumný přístup ke zdravotní péči, aby lidé měli ze zákona alespoň základní sociální zabezpečení (například aby měli nárok na nemocenskou atd) – a to je i moje civilní interpretace Ježíšových uzdravování (tady to nazývali už před stoletím „Social Gospel Theology“).
Při velikonočních bohoslužbách vysluhuješ i Večeři Páně online. U evangelíků o tom v současnosti vedeme dosti velké diskuse. Jak jste k tomu dospěli a vzbudilo to nějaké reakce?
Netušil jsem, že se z evangelíků stali velcí sakramentalisti. Pro kalvinisty bych v tom viděl problém jedině, kdyby podstatná část těch, co by se takové večeře Páně chtěla účastnit, nemohla z technických či jinak přízemních důvodů. Je naší odpovědností, abychom nevylučovali bratry a sestry, protože si to nemohou dovolit. V našem případě presbyteři a diakoni lidem pomohli nastavit jejich počítače, televize a mobily, aby se mohli připojit. Večeři Páně předsedali dva ordinovaní faráři, lidé o vysluhování věděli dopředu a věděli, že si mají připravit elementy. Jinak se to zas tolik nelišilo od toho, když třeba papež vysluhuje eucharistii někde na stadionu – tam předsedajícího také vidí na obrazovkách, slyší ho přes reproduktory a dovedu si představit, že elementy jsou pro přistupující předpřipravené v jednotlivých sektorech. Myslím si, že je to tak trochu zástupný problém – jak jsou lidi zavření doma a mnozí mají plno volného času, začínají trochu blbnout a vymýšlejí problémy, kde žádné nemusí být. Reakce to vzbudilo jenom pozitivní. Po pravdě řečeno, mám k tomu hermeneutický přístup WWJD (What Would Jesus Do, Co by – na našem místě – udělal Ježíš). Zdaleka nejsme jediný sbor, který večeři Páně takto vysluhuje. Rád vysluhuji večeři Páně osobně a hledím lidem do očí, vyslovím jejich jméno…, ale v situaci, ve které se nacházíme, je tohle věrný způsob, jak se radovat z evangelia.
Myslíš, že všechny tyhle zkušenosti mohou pomoci proměnit či zpřístupnit církevní svědectví, způsob služby? Církev jako „polní nemocnice“, Bůh, který se neštítí kontaminace a jde do toho s námi…?
Pojal bych to asi takto. V Čechách jde o to ukazovat, že červeně zapečený ovárek v církevním ouřadu nereprezentuje ani všechny katolíky, natož všechny křesťany. Tady máme ještě palčivější problém, protože nejhlasitější křesťanství je vlastně jakási hereze, kterou bych moderní terminologií popsal jako nenávistnou ideologii rasismu, xenofobie, homofobie, náboženského sobectví (prosperity gospel) atd.
V našem případě například starost o uprchlíky, která stále pokračuje, nebo teď péče o ty, kteří jsou nejvíc zasaženi touhle pandemií, ukazuje skeptickým a sekulárním lidem, že ještě existuje nezkorumpované křesťanství.
Vy jste teď ještě v epicentru pandemie, u nás se to snad daří rozložit v čase, takže máme trochu jiné starosti i perspektivu. Nicméně, co bychom neměli z prožitku téhle krize zapomenout, aby její oběti, nasazení lidí, náhle odkryté rány společnosti dostaly nějaký dlouhodobější smysl?
Musíme se snažit, abychom se po téhle krizi nevraceli zpět, ale hledali lepší a spravedlivější uspořádání společnosti a jejího života. Abych parafrázoval teologického klasika, který se vyrovnával s ještě větší krizí (kterou naneštěstí nepřežil) – a který se modlil k Bohu „ať prožitého dobře pamětlivi, svůj život celý dáme k službám tvým.“
Díky. Tomáš Trusina