Mt 11,16–19
Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: „Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.“ Přišel Jan, nejedl, nepil – a říkají: „Je posedlý.“ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: „Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!“ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.
V 11. kapitole Matoušova evangelia nejprve čteme, že Ježíš už nějaký čas veřejně působí, káže, uzdravuje. Prorok Jan Křtitel, vkládající velké naděje do Ježíše jako Mesiáše, který přichází, aby nastolil Boží království, tento Ježíšovi i osobně blízký člověk, je uvězněn Herodem Antipou, vládcem v Pereji a Galileji. Dle Herodiady, kterou Herodes přebral svému bratru Filipovi, si totiž Jan Křtitel moc dovolil, když Heroda za to kritizoval. Jan Křtitel už je proto nějaký čas v žalářní kobce. A čeká, kdy Mesiáš Ježíš nastolí Boží království, kde budou poraženi bezbožníci, svévolníci; umím si představit, že Jan čeká netrpělivě Boží království, které by i jemu přineslo spravedlnost, vysvobození. Avšak nic se neděje. Jan se vyptává svých učedníků, kteří ho navštěvují ve vězení, jak vypadá Ježíšovo veřejné působení. A má pochybnosti, zda Ježíš je skutečně ten očekávaný Mesiáš. Proto za ním pošle učedníky s dotazem: „Jsi ten, kdo má přijít, nebo máme čekat jiného?“ A Ježíš odpověděl:“ Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží“. Mohli bychom nyní navázat na Ježíšův výrok a pokusit se rozvést, co je podstatou jeho mesiášského díla, mohli bychom zejména mluvit o milosrdenství, o naději. Avšak pokračujme v rekapitulaci 11. kapitoly. Po odchodu Janových učedníků Ježíš promlouvá k zástupu posluchačů o Janovi, vyzdvihuje zejména jeho význam, jeho velikost. A na závěr zazní slova zapsaná ve verších 16–19: „Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama. Přišel Jan, nejedl a nepil – a říkají: je posedlý. Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků! Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ Skrze malé podobenství o dětech hrajících si na tržišti, potom i skrze věcný popis situace, hovoří přečtené verše o tom, jak současníci přijali, či spíše nepřijali Jana Křtitele i Ježíše samotného.
Děti z podobenství si hrají na svatbu a na pohřeb. Při obojí hře se rozdělí na dvě skupiny. A zatímco první skupina bere hru vážně, poctivě dělá to, co je jejím úkolem, druhá skupina si toho neváží a kazí hru. Nereaguje odpovídajícím způsobem. A tak první skupina předvádí svatební muzikanty, ale druhá skupina nereaguje tancováním. A při hře na pohřeb první skupina předvádí plačky, tehdy se běžně vyskytující na pohřbech, ale druhá skupina nereaguje lomením rukama na znamení žalu. A my už tušíme, co je smyslem podobenství. Jan Křtitel i Ježíš věrně plnili své poslání, ale mnozí to vůbec nevzali vážně. Nereagovali odpovídajícím způsobem na kázání o blížícím se Božím království.
Na závěr pak Ježíš přímo popíše situaci a ocituje pomluvy, které zaznívají na adresu jeho i Jana Křtitele. Pomluvy, které mají za cíl znevážit jejich dobré dílo, zejména pravdivé slovo. A my si za pomlouvači můžeme představit tehdejší politické a náboženské autority, kterým vadila pravdivost Janových výzev k pokání, kterým vadil i ohlas Ježíšova mocného kázání. Můžeme si představit ony tehdejší vůdce, jejich nohsledy a další pomýlené lidi, kteří zlovolné pomluvy tupě opakovali. Všimněme si přitom, že pomluvy nesměřovaly k obsahu Janova a Ježíšova kázání. Šlo, jak řečeno, o zlovolné řeči znevažující a očerňující přímo osobnosti Jana a Ježíše. A tak o Janovi, přísném kazateli, který se podle příkladu svých prorockých předchůdců vzdal pohodlí nabízeného tehdejší civilizací a pobýval v nehostinné polopoušti, střídmě se stravoval a odíval, říkali: je to cvok, je pomatený, neberte vážně jeho kázání, jeho výzvy k pokání. Ježíš pak, který podle zásady, že nemocní, nikoliv zdraví potřebují lékaře, byl duchovním lékařem i vykřičeným existencím tehdejšího času, byl připraven s každým mluvit, ukázat mu správnou cestu, nikoho předem nezavrhl. Rád pobýval i mezi lidmi tam, kde se spolu radovali, na hostinách, na svatbách. Nu a toho pomlouvači zlovolně zneužili a říkali: Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků! Tak se snažili jeho osobu a spolu s ní i jeho dílo znevěrohodnit. Je to ostatně způsob, jakým dodnes leckdo odmítá křesťany přiznávající se veřejně ke své víře. Buď jsou pro kritika příliš normální, nebo zase nenormální, vždycky je to ale důvodem k odmítnutí jejich víry v Krista.
Tento způsob znevěrohodnění dobrého díla, dobrého přesvědčení, se zřejmě pěstoval odjakživa a pěstuje dodnes. Nejen při zpochybňování věřících lidí, ale všech lidí dobré vůle a dobrých názorů, při zpochybňování celých skupin takových lidí. V poslední době se tak děje v případě neziskových organizací. Opakovaně se ozývá, že například při poskytování humanitární pomoci jde jen o sobecký byznys, mluví se o penězích daňových poplatníků, které jsou v neziskovkách nehospodárně zneužívány, o pracovnících neziskovek, kteří se flákají za vysoké mzdy. Dlouho jsem byl nablízku při poskytování humanitární, sociální, poradenské, a další pomoci v Diakonii, setkal jsem se při tom i s dalšími neziskovkami a vím, že tyto pomluvy jsou nepravdivé. Že čísla, která pomlouvači dávají k dobrému, jsou překroucená, že se zveličuje každá nepatrná chybička. Vím, že neziskovky dokážou vykonat dobrou práci i tam, kde toho státní instituce zmohou méně. Pomlouvačům s nenávistnými nacionalistickými tendencemi vadí na neziskovkách sociální cítění uplatňované vůči všem lidem, i vůči těm většinově zavrhovaným; vadí jim nezávislost na dnešních davových předsudcích. A tak se snaží neziskovky znevěrohodnit pomluvami, na které kdekdo naletí, pomluvami o zneužívání peněz daňových poplatníků.
Ježíš do této situace pomluv ovšem říká: „Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ Rozumím tomu tak, že nakonec se navzdory pomluvám ukazuje, jak moudré bylo, když Jan Křtitel volal pobloudilé lidi k pokání, že nakonec se ukazuje, jak moudré a nadějné bylo Ježíšovo kázání a jak důležité bylo jeho dílo milosrdenství a smíření. Slyším z těchto slov i výzvu, abychom byli velmi obezřetní vůči pomluvám, abychom obraceli zřetel k jádru věci a zkoumali, kde a jaká moudrost se skutečně nachází. Či nikoliv. A tak i u neziskovek stojí za to nebrat vážně zlovolné pomluvy, ale pokusit se dozvědět víc, jak pracují, co dobrého v reálu přinášejí. A uvidíme, že je dobře, že neziskovky existují. Kéž nám Bůh svým Duchem pomáhá vždy znovu rozpoznávat moudrost ospravedlněnou skutky.