Mi 6,8
Vážené shromáždění, milí přátelé, ve své ranní pobožnosti chci vycházet ze slov proroka Micheáše, 6. kapitola, verš 8 v překladu Martina Luthera:
„Je ti řečeno, člověče, co je dobré, a co od tebe Hospodin žádá, totiž zachovávat Boží slovo, konat lásku a být pokorným před Tvým Bohem.“
V tomto koncentračním táboře Flossenbürg a v mnoha jiných, ještě horších táborech, panovali lidé oddaní a sloužící nacismu, kteří prováděli násilí, krutost a vraždy proti lidem bezbranným, trpícím a modlícím se o záchranu. Co všechno bylo a co všechno se dělo v koncentračních táborech: transporty ve vlacích, selekce na rampě, studené baráky, stání na apelplacu, těžká práce, tvrdá šikana, sadistické bití, rozmanité nemoci, trvalý hlad, zneužitá medicina, smutné umírání, popravy všeho druhu, jedovaté plynové komory, dlouhé pochody smrti.
V kontrastu k tomu žádá Bůh podle Micheáše od člověka tři rozhodnutí:. Zachovávat Boží slovo, tedy Boží přikázání desatera, konat lásku v činech vůči spolulidem a v úctě k Bohu být svobodný pro pokoru. To byl Boží záměr s člověkem, to je to, co je dobré. Svá slova uvádí prorok Micheáš oslovením, člověče, v českém překladu téměř s povzdechem, ó, člověče. Tentýž záměr vyjádřil Bůh tím, že poslal na svět Ježíše, aby přiblížil lidem království Boží a jeho spravedlnost. Ježíš byl však vposledu odmítnut, pronásledován a ukřižován. Bůh Otec sdílel vroucně cestu svého Syna a její vyústění. Ve vzkříšení Ježíše Bůh svůj záměr potvrdil a posílá svou duchovní moc v Duchu svatém vždy nově do blízkosti každého člověka.
To Bůh učinil ze své strany pro lidi a proto veškerá odpovědnost za dění ve světě a v národech leží na lidech. V koncentračním táboře vykonavatelé nacistického režimu Boží dílo s pohrdáním pošlapali a nevinné lidi potupili a zahnali do smrti. Na druhé straně mezi vězni bylo velmi často mnoho vzájemné podpory a pomoci a útěchy, mnoho odvahy a statečnosti, mnoho solidarity a lásky.
Co zůstává nám po sedmdesáti letech od konce nacistického vraždění? Pouze prokazovat naši tichou úctu vůči obětem. Všichni tito mrtví lidé z různých národů, a mezi nimi miliony Židů, se ptají nás a dalších generací až do konce světa, proč nemohli žít.
Jako tehdy, také také v dnešním světě platí slovo proroka Micheáše o tom, co je dobré a co Hospodin žádá od člověka.
Zachovávat Boží slovo znamená, že člověk je na dobré cestě jen tehdy, když dodržuje Boží přikázání a když nezavěšuje své očekávání na žádný idol, diktátora nebo teroristu. Boží slovo nás upozorňuje na důležitost slov. To znamená, zda člověk myslí a mluví moudře a odpovědně mezi lidmi, na veřejnosti, v rozhlase a televizi, ale také v kázání, zda píše odpovědně v novinách, v knihách a na internetu.
Lutherova slova konat lásku znějí v českém překladu milovat milosrdenství. K tomu jsme zavázání vůči lidem, kteří jsou nemocní anebo žijí s postižením. Lásku jsme dlužni cizím lidem jiných národů a ras, lidem jiných náboženství. Láska má tvořivě překonávat všechno odcizení a chlad mezi lidmi v rodinách a ve společnosti.
Pokora je možná tam, kde jsme před Bohem vždy nově osvobozováni ke způsobu života, který vylučuje samolibost a pýchu. Nejlepším učitelem k tomu je Duch svatý, duchovní živitel prázdných lidských duší. Duch svatý působí tiše, vykupitelsky, zemitě, všedně a lidsky k tomu, aby lidé žili ve vzájemnosti a ohleduplně.
Zde ve Flossenbürg uznáváme, že problémem Evropy není jen pragmatická politika, nýbrž ještě více duchovní výzva, která vede k činění dobra a odmítá zlo a jejich vykonavatele. Tento kontinent už nechce žádnou válku a žádné její následky v národech a mezi národy a ve všech kontinentech by měly války přestat.
Dietrich Bonhoeffer, evangelický farář, který byl v tomto táboře 9. dubna 1945 kvůli své účasti na spiknutí proti Adolfu Hitlerovi popraven, napsal v dopise ze 14. srpna 1944 z věznice Tegel v Berlíně svému příteli Eberhardu Bethgemu tato slova: „Konec konců jsou právě lidské vztahy přece prostě to nejdůležitější v životě, na tom nemůže změnit nic ani moderní ‚člověk výkonu‘, ale ani polobozi a pomatenci, kteří o lidských vztazích nic nevědí. Bůh sám si nechává od nás sloužit v lidském.“ Bonhoeffer mluví o službě člověka před Boží tváří, která se však děje v tom, co je lidské. Existují rozmanité činnosti a výkony v kultuře nebo vědě a jiných oblastech, ale ta nejdůležitější sféra, ten rozhodující terén, je lidský svět, lidé, prostředí humánnosti, humanity, humanismu. Nejde o nějaký kult lidského, nýbrž o ocenění toho, že před Bohem žijeme mezi lidmi a ve společenství národů a kontinentů. Zde vznikají vždy nové úkoly v setkání, ve spolupráci, v moudrém vedení a v nezištné službě. Bonhoeffer to myslí jako výpověď víry v Boha, když píše: „Bůh sám si nechává od nás sloužit v lidském.“ K tomu potřebujeme vždy poznávat to, co je dobré a co Hospodin od nás žádá, tedy zachovávat Boží slovo, konat lásku a být pokorný před Bohem. Pro to všechno prosíme o Boží požehnání. Amen.
Pobožnost v němčině v kapli koncentračního tábora Flossenbürg 6. června 2015 při 41. Dnech Panevropy 2015, kongresu, pořádaném Panevropskou unií v Německu společně s Panevropskou unií v České republice, ve Weiden, Flossenbürg, Boru, Poběžovicích, Chlumu svaté Maří a Lázních Kynžvart ve dnech 5.–7. června 2015 s tématy Hranice spojuje – Panevropa, Bavorsko a Česko – kulturní prostor v srdci Evropy a Obnovit Evropskou unii ze středu Evropy.