Boží láska k dobytku
Čtení Lukáš 15,1–7 Text: Jonáš 4,10–11
Lk 15,1–7
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“
Pověděl jim toto podobenství: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘
Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
Jon 4,10–11
Hospodin řekl: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“
Podle hesel Jednoty bratrské byl na rok 2021 vylosován Ježíšův výrok: Stávejte se milosrdnými, jako je milosrdný nebeský Otec. Jako sbor se tedy letos učíme o milosrdenství. Teoreticky i prakticky. Milosrdenství je taková nepříjemná až extrémní disciplína. On totiž člověk přirozeně hladovému nevěří, pokud je sám sytý a pokud sám hlad nezažil nebo pokud se k sytosti navíc přidá ještě jistý sociální status. Milosrdenství nás učí velmi nepřirozenému postoji, sentimentu i konání. Na začátku podzimu jsme společně Bohu děkovali za úrodu, za to, že nežijeme v období hladomoru. A zároveň jsme si připomněli Ježíšův výrok, že hodnota člověka nespočívá v množství nahromaděného majetku. Občas je dobré si to připomenout. Tento svět totiž nehraje podle stejných pravidel jako Boží království a v tomto světě to občas vypadá, jako by ten, kdo má více – bohatství, majetku, úrody, bytů, různých bodů, kapitálu, popularity, titulů – byl něčím hodnotnější, jako by byl něco víc, nežli ten, kdo nemá nic. Ne tak buď mezi vámi, říká Ježíš. A opakovaně to připomíná v mnoha podobenstvích.
Člověku by se často chtělo Ježíše v jeho vyučování trochu mírnit: Ale tak, všeho s mírou, že, nepřehánět to jako nějací fanatici. Milosrdenství je takový nepříjemně extrémní sport, takový extrémní sentiment. Je nevýhodné pro toho, kdo má něco navíc, nějakou výhodu. Milosrdenství je nevýhodné pro toho, komu bylo hodně dáno, protože je svědomím volán k tomu, aby se postaral o svého bližního, kterému se nedostává.
Dnešní dvě čtení vyzývají k milosrdenství nikoli majetkového typu, ale k milosrdenství v mezilidských vztazích. Ano, už je to tu zase – k lásce. Na gymnáziu jsme se v českém jazyce učili o bibli a jedna z otázek v testu zněla: Jak se liší Bůh Starého a Nového zákona? Jako „správná“ odpověď se očekávalo, že Bůh SZ je zlý, zatímco Bůh NZ je hodný. Naše češtinářka se ovšem teologicky trochu přepočítala. Starozákonní Bůh není nějaké monstrum, které se vybilo na nebohém synu. Ne, naopak, Ježíš přišel zjevit Otce, Ježíš je starozákonní Hospodin v tělesné formě, jak si to připomeneme v adventu. Hospodin se rozhodl zjevit a promluvit k nám lidem naším jazykem, a tak se ukázal jako člověk. Jako milosrdný člověk, extrémně a nepříjemně milosrdný člověk.
A byla to nějaká změna oproti Starému zákonu? Oproti trestajícímu Hospodinu? Nikoli. Podívejte se na Jonáše. Stejně jako dnes i ve starozákonních dobách byli lidé, kteří se sami chtěli ukázat před ostatními jako spravedlivější, a tak pomlouvali Boha a zdůrazňovali nějaká výběrová pravidla, kterými ho svazovali. Ale vždy, i ve Starém zákoně, je zase vyvažovaly „liberální“ proudy, takže ve Starém zákoně máme vedle sebe „konzervativní“ rituální zákoníky a „liberální“ proroky, kteří nad rituální čistotu zdůrazňují lásku a milosrdenství. Starozákonní kult nedával mnoho prostoru milosrdenství. Požadoval dokonalost. Ale díky Bohu to není jediná teologie, jediný proud, který se ze starozákonních dob zachoval. A v Jonášovi se tyto dva proudy setkávají. Jonáš je zdrcen extrémním Božím milosrdenstvím, vždyť pořádek musí být, čistota musí být, zákon musí být. Máme snad naschvál hřešit? To si jako můžeme dělat co chceme, když teď Bůh odpouští i Asyřanům? Těm „arabášům“ z blízkého i dálnějšího východu, které si k tělu radši nikdy nepřipustíme, jako by to byli nějací podlidé?
Jonáš buší pěstičkami do země a volá Boha k integritě a zodpovědnosti: Jsi snad svatý Bůh, ne? To jim to jako odpustíš? To je jako necháš bez trestu? A co já, který se celý život snažím, dávám ti desátky, pravidelně se postím, učím se Písmo zpaměti, kážu tvé slovo? Jak k tomu přijdu já? A ne, Bůh se zde ukáže jako zcela měkký, mateřský, rozmazlující a bezhraničně milující. Tedy jedním slovem milosrdný. Konec konců slovo milosrdenství se v hebrejštině řekne rechem a týmž výrazem se nazývá mateřské lůno, děloha, což se zase obratem řecky řekne hysteron (odtud hanlivé hysterka): Bůh jako měkká matka, která rodí, objímá kohokoliv, jako kvočna, která svá kuřátka miluje a ve stínu svých křídel uchrání… – a to i před sourozenci. Žárlivými sourozenci. Lepšími sourozenci. Těmi, kteří se neztratili, těmi, kteří zůstali poslušně doma a dělali vždy všechno správně…
A tento svatý starozákonní Bůh jde ještě dál. Sice se může na Jonáše obořit, ale neoboří. Vysvětluje a učí empatii. Učí solidárnosti. Milosrdný – milosrdná – milosrdenství samo. Říká svému synku: Podívej se, já zažívám lítost nad svými dětmi. Ano, milý Jonáši, i Asyřané jsou mými dětmi. Je mi jich líto. Ruply mi nervy, pokoušeli moje hranice, doháněli mě k hněvu a myslel jsem, že už se neudržím a jednu jim fláknu…, ale oni se omluvili. Je mi jich líto. A Jonáši, synku, víš ty, koho mi je vedle těch modloslužebných Babylóňanů ještě líto? Je mi líto všech těch tisíců stád dobytka. Kdybych vylil svůj hněv, odnesou to za vás a s vámi lidmi i zvířata – ale ta zvířata jsou také mé stvoření. Vy jste je měli pojmenovat, vaším úkolem je dát zvířatům jména a starat se o ně a spravovat je, ale kvůli vám tato němá stvoření trpí a hynou. Celá kniha Jonáš končí ekologicky: Bůh nechce potrestat město sírou, protože je mu líto dobytka. Není to extrémní? Jak se to vezme. V očích tohoto světa asi ano, v očích Boha, který dal matkám lidským i zvířecím lůno, rechem, a podle něj se nazývá rachamím, tedy milosrdný, těžko. A zase jsme mezi královstvím tohoto světa a královstvím, které je v tomto světě inkognito, královstvím extrémní lásky.
Kniha Jonášova proroctví je velmi velmi aktuální a moderní. V těch dvou závěrečných verších je všechno: Boží láska ke všem těm, kterých si tento svět neváží a jichž využívá. Milosrdenství vůči Arabům z východu, milosrdenství vůči hospodářským zvířatům. Co je s námi špatně, že nám to zní extrémisticky a aktivisticky? Odkdy je láska k Božímu stvoření extrémní, když už starozákonní Bůh učí proroka empatii a lásce k těm, kdo jsou redukovaní na číslo a produkt?
Bohu je líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice (což je vtipné vzhledem ke včerejším volbám), a v němž je i tolik dobytka. V Božím království je větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. My jsme buď těch 99, kteří pokání nepotřebují, protože si jím prošli a procházejí, protože ztrácejí iluze o své schopnosti se ospravedlnit, a pak jsme schopni vítat ty nové přišedší uprchlíky do Božího království a radovat se s nebeskými zástupy. Anebo možná patříme do toho jednoho procenta, co se vděčně nechá přijmout své nečistotě navzdory. Anebo možná závistivě hledíme jako Jonáš nebo starší bratr z podobenství o marnotratném synu a tvrdíme, že to je nespravedlivé. Ať už jsme ale kdekoliv, jedno je jasné. Když se přiblížíme k Bohu, on je milosrdnější, než si dokážeme představit. On nás to milosrdenství může postupně učit. Bůh vše živé vytvořil a hluboce mu na nás záleží, na každém z nás. Stará se o nás, pečuje o nás a chce, abychom s Jonášem věděli, že nikdo není příliš vzdálený, příliš ztracený, aby na něj Boží milosrdenství nedosáhlo. Když miluje i ten dobytek a stará se o ty ptáčky a lilie, postará se i o nás. Amen
Frýdek-Místek 10. 10. 2021