Kde kdo ještě toužíte
z bídy, z hříchu na výsluní,
kde kdo v Boha věříte,
ať jste kmeti, ať jste juni,
v tento čas slyšte hlas,
kterýmž Hospodin vám velí:
k stanům svým, ó Izraeli!
Vizte svět a tento věk,
poušť to bludu, poušť to žalu,
v níž jen kvílí zármutek
se zřícenin ideálů.
Všudy žár, trud a zmar.
Po útěše žízniteli:
K stanům svým, ó Izraeli!
Na obzoru mdlý váš zrak
nevidí ty rudé body?
To tam kommunismu drak
strojí ohněm, mečem hody.
Blíž a blíž bouří již
netvor tento zkrvavělý —
K stanům svým, ó Izraeli!
Nevrávorej sem i tam!
Neměj třtiny za svá vesla!
Nevěř lesklým bublinám!
Nespoléhej v klamná hesla!
Zahynul, pominul
bídně mnohý poutník smělý!
K stanům svým, ó Izraeli!
Tam, kde z duše národa
Slovo Boží na svět hřímá,
tam, kde Kristus vévoda
smrt i peklo v pouta jímá,
kde svůj voj v dobrý boj
už tví předci rozstavěli,
tam k svým stanům, Izraeli!
Z básně Jana Pelíška, evang. reform. faráře ve Velké Lhotě, 1882