Jsou tu, a to se vším všudy!

Číslo

Snít s otevřenýma očima? Ne, nemyslím na stav, kdy se z nějakého důvodu člověku den převrací v noc a sen se vkrádá, aniž by si laskavě počkal na svůj správný čas. Ne, den je dnem, a já si přece sním svůj sen. To není problém. Problém je, že můj sen je hrozivý, anebo ještě spíše hrozící a děsící. Tu ho máme: Vidím svého vyšetřovatele z dob vyšetřování třeba jen kousíčku slova. Jméno mu trošku přičísnu, aby nás jeho reálná přítomnost zbytečně neobtěžovala. Byl to soudruh, dnes pan, Dr Puťna a byl čerstvě zvolen prezidentem republiky. Ano, pan soudruh Dr je ten, který se tehdy dík pokročilému přezrávání minulé doby už nestaral o nějaké ideové zdůvodňování svých výhrůžek a sázel je bez obalu a zbytečného zdržování: „Pane Bísek, vy si neuvědomujete, jak jste naivní.“ Při takové výpovědi dával pan soudruh Dr ruce před sebe a kroužil jimi, jako by chtěl z těsta udělat kuličku: „Jste drcen mezi dvěma mlýnskými kameny, a přitom na vás ani nesáhneme. To víte máme své moderní metody. Radím vám důvěrně, změňte svůj život, změňte přátele a bude všechno vpořádku. …To je pro vás jediná možnost.“

Tak je náš pan soudruh Puťna zvolen prezidentem. Ano, je to ten, který si vysloužil doktorát za svou pilnou práci sledováním ideového dissentu. Část jeho doktorské práce je také dokument nazvaný Samota, o tom, jak byla naše rodina sledována a já drcen mezi dvěma mlýnskými kameny. Teď je pan doktor Puťna prezidentem a vůdcem našeho sousedního velikého a mocného slovanského národa.

Pak vidím ještě jednu postavu. Je to mladý úspěšný bankovní pracovník, pan Kačírek. V rámci doškolování mu banka předplatila velmi kvalitní a patřičně drahý kurz v prestižní jazykové škole. Brzy však zjistil, že učit se cizí jazyk je práce, ba dokonce dřina. To ho vůbec nebavilo. Vynaložené prostředky jeho banky ho nezajímaly. S obojím se rázně a nahlas vypořádal: „Jen blbci neuměj dělat peníze. Přitom stačí jen hrabat.“

Přesto, že to je můj sen, bezmocně se stávám jeho částí. Však tak to také chodí. Na zahrádce hrabu listí. A hle, i pan bankéř má v ruce hrábě. Narozdíl ode mne hrabe na hromadu peníze. Já své listí strkám do zeleného kontejneru. Pan bankéř svůj produkt umisťuje na své zelené konto. Studování vskutku nepotřebuje. Hrabat umí bravurně! Ano, proto byl zvolen prezidentem velkého a mocného národa, který již notnou dobu vede a spravuje naši planetu.

To byl sen, co?, řekl jsem si nakonec. Hned dva prezidenti! Jeden umí drtit a druhý umí hrabat. Takto jsem dosnil a následně mně vytanul obraz dvou velmocí z dávných dob, na jedné straně Egypt, na druhé Babylonie. Nechat se drtit? Hrabat? Tak nevím…

A jak dál? Zahleděl jsem se z okna na sousedovic okrasnou třešeň a užasl. Usedl na ní zdatný strakapoud. Toho jsme tu už dlouho neviděli. A na naší zahrádce kosi rozvrtali listí, které jsem nakupil ke kmínkům dvou jablůněk. Budu muset přinést pár větví a listí překrýt… Je co dělat. Co takhle nechat ty dva drtit a hrabat u nich doma a mít čas na uklizení zahrádky? Připravit ji na jaro. A místo drcení a hrabání zasadit svou růži.

Prosinec 2016