Kniha mne odradila hned svým obalem, pod názvem je doporučení Billa Gatese. Nemám rád výrazné reklamy na obalech knih, nemám rád, když něco doporučuje Bill Gates. Nemám rád velkohubé nápisy oznamující, kolik výtisků se vydalo.
Otevřel jsem ji s nechutí a po celou dobu čtení jsem zápasil s tímto pocitem, který ještě zvyšovala (zvětšovala) velikost písmen. Sice se text dobře čte, ale nemohu se zbavit pocitu, že je to znak jakési agrese, velká písmena jakoby křičela: Čtenáři, JÁ MÁM PRAVDU! A skutečně, text je psaný způsobem, který nepřipouští polemiku, dělá si nárok na popis smyslu celého lidstva. Popis je to suverénní asi jako bychom četli Hegela či Marxe.
Po celou dobu kontaktu s knihou jsem se snažil uhádnout, k jakému filosofickému směru se autor hlásí, jak moc nemá rád monoteistická náboženství či kapitalismus. Při čtení jsem docházel k různým závěrům – většinu popisovaných směrů se snažil Harari dekonstruovat, či demytologizovat. V knize najdeme poměrně silně zastoupena ekologická témata, častokrát si autor klade otázku po smysluplnosti celku ve vztahu ke svobodě. Na několika místech popisuje svobodu jako hodnotu, která má smysl. Svoboda divokého zvířete proti vykrmenému dobytčeti odsouzenému k popravě v nízkém věku ve velkochovech, nebo svoboda člověka oproti otroctví v příšerných raně-kapitalistických dolech koloniálních mocností. Harari nechválí ani kapitalismus ani socialismus, ani mocnářský centralismus, postupně ukazuje, že všechny tyto systémy jsou soustavy věr založených na kulturních představách zrozených v mozcích (či kolektivním vědomí) lidí. Přísně odděluje to, co je, od toho, co není, co je věcí víry a společné dohody.
Především si všímá toho základního faktu, který rozebírá na různých místech. Člověk je schopen abstraktního myšlení, pomocí nějž vytváří struktury schopné spojovat velké skupiny, tedy větší než cca 150 jedinců. Žádný jiný tvor na planetě to tímto způsobem nedokáže. Lidský mozek není uzpůsoben k propojení informací o cca víc jak 150 lidech, je ale schopen vytvořit virtuální struktury, pomocí nichž může dojít k propojení neomezeného počtu lidí. Tato schopnost vede lidstvo od pravěku až do současné doby, tedy směrem k vytvoření jediné struktury, jediné říše, kde budou platit obecně sdílená a přijímaná pravidla. Harari se postupně věnuje popisu tohoto procesu, důležitou roli podle něj hrály starověké „světové“ říše, vznik monoteistických náboženství, vznik bankovního úvěrového systému, vznik vědy propojené s imperialistickým kapitalismem. Harari sice říká, že z hlediska dějin nelze vůbec nic odvodit od ničeho, neexistuje žádná logika, nejde se vracet zpět, přesto tvrdí, že dějiny mají právě tento jediný vystopovatelný směr – a sice sjednocování velkého počtu jedinců na základě sdílené víry. Tou věrou jsou peníze, socialismus, kapitalismus, nebo třeba národovectví či rasismus. Vyhrává ten směr, který přitáhne nejvíc lidí.
Překvapuje, že se Harari snaží ukázat, že např. není žádný kvalitativní rozdíl mezi např. Chammurapiho zákoníkem a americkou Deklarací nezávislosti. Oba dva systémy jsou totiž především virtuální abstraktní dohodou založenou na víře. Z úhlu Harariho pohledu, který chce být vědecky přesný, nemá tudíž ani jeden navrch.
Z mého úhlu pohledu je škoda, že jsem nenašel v tomto smyslu žádné hodnocení a zdůvodnění, proč je americká deklarace smysluplnější. Harari by si to dle mého názoru mohl dovolit, protože v jiných částech knihy se evidentně zastává otroků nebo týraných zvířat. Při popisu různého typu práva jako by nechtěl vidět, že některé právní myšlení vede k zotročení a jiné podporuje svobodu. Hararimu snad vadí, že ty právní systémy, které podporují svobodu jednotlivce, jsou založeny na křesťanském myšlení, a protože křesťanské myšlení je nevědecké, má stejnou hodnotu jako starověké absolutistické zákony.
Harari uznává vědu jako jediný smysluplný nástroj poznání, ke cti mu slouží, že i různé vědecké postupy historiograficky dekonstruuje. Vyjmenovává různé případy, kdy věda sloužila totalitnímu myšlení, popisuje sepětí vědy s nacismem apod.
Zásadním způsobem ovlivnila věda zdravotnictví, hned na dvou místech se Harari věnuje popisu nalezení léku na kurděje. Místy kniha působí jako sbírka různých článků sestavených do sborníku.
Čtenář se často může přistihnout, že myšlenky, které mu Harari předkládá, už četl někde jinde, téměř nic v knize není samo o sobě šokující nebo zásadně objevné. Důležitá je spíše naléhavost, která z tak širokého záběru nutně vyplyne. Čtenář si uvědomí, že jsme součástí jednoho příběhu lidstva a každý z nás máme svůj díl zodpovědnosti. Vlastně to není tak dávno, co lidé sbírali kořínky v savaně, vytvořili jsme řadu různě fungujících systémů a stojíme před zcela otevřenou budoucností, která v řadě ohledů nevypadá dobře. Harari zdůrazňuje, že kdekoli se člověk objevil, ať už to bylo na konci paleolitu nebo v době zemědělské revoluce, jeho činnost přinášela ekologickou katastrofu. Mýlí se tedy ti, kteří si představují, že člověk byl kdysi nějak čistý či neposkvrněný.
Může si čtenář udělat na základě knihy představu budoucího vývoje? Kniha neobsahuje dějiny etického myšlení, autor je fascinován globálními jevy, ať už to jsou dobyvatelské výpravy či zázraky vědy, etiku občas zmiňuje, ale velmi okrajově. Přesto jsem při čtení Harariho knihy právě tuto složku myšlení postrádal. Např. Harariho poznatek, jak moc změnilo dějiny lidstva přiznání Evropanů, že „nevíme všechno“ – je velmi inspirativní a z mého pohledu velmi souvisí s etikou spojenou s křesťanstvím. Pro Harariho jsou je ale křesťanství spíše zdrojem totalitního myšlení a postoje společného všem náboženským systémům – totiž, že my věřící máme odpověď na všechno. Harari upozorňuje, že právě tento postoj blokoval poznání. S náboženstvím se Harari vyrovnává na psychologické rovině, kde popisuje vztah jedince ke svému já, mj. popisuje jak konzumní západ nepochopil buddhismus.
Kniha obsahuje dost inspirativního materiálu pro vlastní přemýšlení a hledání vlastních stanovisek. Proto bych ji doporučil každému, kdo rád za dlouhých zimních večerů nebo za koronavirového půstu v tichu přemýšlí o smyslu bytí. A díky velkým písmenům ho nebudou bolet ani oči.
Yuval Noah Harari – Sapiens, stručné dějiny lidstva, Leda 2018