Ať jsi se jmenovala jakkoliv,
říká ti anděl Marie
a to ta Magdalská.
Létá večer do parku,
duchovní hlad
nahradil hladem tělesným
a tak ve společnosti ptáků loví mouchy,
a již kolik týdnů
mu nevadí že ty tvory zabíjí.
Probouzí se ráno
unavenější než večer,
křídla má pomačkaná,
a před zrcadlem ho již
přestaly trápit šedé vlasy,
které si vyčesává.
Odchází do továrny,
již přestal očekávat dekret
který ho povýší do stavu archandělského.
Již nedokáže solvinou
uvést svá křídla
do stavu průzračné bélosti.
Jsou mu lhostejná pírka
která po večerech vymetá z továrny
bába uklízečka.
Jen někdy si zavzpomíná na mládí
kdy tě Marie naučil znát tvé jméno.
Ale opravdu jen někdy,
aby ses moc neradovala.
Je jako vyměněný,
od té doby co se Jerusalem začal jmenovat Praha,
a i Magdala je prý již Praha,
i Golgota
a Getsemane
a Sinaj zrovna připojili
k obvodu Praha 10.
A tak jen chodí tiše
a v potu tváře svůj chléb vydělává.
A vzpomeň si na jeho rady!
Až se do tebe zakousne ďábel,
vezmi vatu, polej ji petrolejem,
potírej ďábla,
a opatrné ho vykruť
ve směru hodinových ručiček.