(Ad Protestant 7/1999)
Redakce Protestanta vyjádřila jakousi lítost nad předčasně umlklou debatou o antijudaismu, která se trochu rozproudila nad dopisem „Židovským obcím v Čechách a na Moravě“. Tehdy jsem slíbila, že na závěr shrnu své připomínky, ale z jistých důvodů jsem tak dosud neučinila.
V sedmém čísle Protestanta se objevil příspěvek k této diskusi, nyní již spící, příspěvek, který ve mně budí rozličné rozpaky. Mikuláš Vymětal položil několik otázek Davidu Flusserovi, kterého si všichni nesmírně vážíme, a postavil jej do nezáviděníhodné situace. Vždyť jak může odpovědět věřící Žid na otázku, co si myslí o protižidovských výrocích v Novém zákoně? Pan profesor je člověk velice taktní a ke křesťanům přejný, na druhé straně ví své. A tak předvádí výstavní ukázku rabínské dialektiky: Protižidovské pasáže v Novém zákoně nejsou. Protižidovské pasáže v Novém zákoně jsou. Rozpor je to jen zdánlivý, protože, a zde by bylo možné vykládat dětem Platónovu nauku o idejích, jsou dva Nové zákony. Jeden, ten ideální, psaný hebrejsky, který nikdo nikdy neviděl, ale který reálně existuje ve sféře čirého rozumu, ten antijudaistický není. A pak je zde Nový zákon, který spadá do sféry jevů, psaný řecky, prostě ten, který čteme, málokdy v řečtině, spíš v dalších překladech z řečtiny, se všemi těmi problematickými výroky. To vše je zaobaleno do mnoha odboček, takže smekám před schopností pana profesora vybruslit z choulostivé situace. A rovněž oceňuji jeho trpělivost, s níž se tak nevděčné úlohy ujal.
Toto vše píši nikoliv proto, abych „utřela“ věhlasného jeruzalémského učence, ba ani ten nešťastný žurnalistický přístup pana Vymětala by mě ke psaní nevyprovokoval. Ale je tu můj slib, že se k debatě ještě vrátím. Mámli se přiznat, neměla jsem k tomu žádnou chuť, poté, co jsem poznala, jak hloupě a vulgárně se u nás takové diskuse vedou. Už jen vyvracet jednotlivé protiargumenty znamenalo zabřednout do haldy nesmyslů a absurdních obhajob. Stále jsem doufala, že se najde někdo, kdo bude schopen a ochoten řešit skutečný problém, jakým je obrovská a neodčiněná vina křesťanů na židovských spolubratřích. Ukázalo se, že o vině se nikomu mluvit nechce, zajímavějšími se církvi zdály problémy kolem nicejskocařihradského vyznání nebo obrovské hádanky gramatické. Že se v našich debatách rádo sklouzává k osobním podpásovkám, to mne už ani nepřekvapilo. Dlouho a opakovaně se řešilo, zda v Novém zákoně jsou či nejsou protižidovské výroky. Věřím, že někteří je tam nevidí, ostatně někteří ani bibli nečtou. Ti pozornější o nich dobře vědí a i v té nešťastné diskusi zazněly vcelku správné hlasy, že takové zlé věci je třeba interpretovat. O tom ovšem nikdo soudný nepochybuje a i náš dopis mířil tím směrem, ale pak nemá smysl popírat existenci takových výroků. Nikdo dnes nechce a nemůže škrtat věty z bible, nikdo z nás ani neměl v úmyslu bibli cenzurovat, chtěli jsme jen vůči Židům projevit ochotu už nikdy nečíst ty antijudaistické věty prvoplánově a bez patřičného výkladu. Že církev bibli nikdy nečte prvoplánově a bez výkladu? Kéž by tomu tak vždy bylo!