V Protestantu č. 10/2020 jste mohli číst krátký rozhovor o rodinách vystěhovávaných z varnsdorfského sídliště Kovářská. Případ se mezitím podařilo zveřejnit i jinde, nicméně stále nemá perspektivní řešení. Jedním z lidí, kteří se tu od začátku angažují, je i rumburský českobratrský farář Filip Šimonovský, s nímž jsme na toto téma připravili rozhovor.
Můžeš na úvod připomenout situaci rodin vystěhovaných ze sídliště Kovářská?
Většinu bytů ve čtyřech panelácích v Kovářské ulici ve Varnsdorfu koupil v roce 2020 soukromý majitel, pan Rak, který tyto byty renovuje a chce je pronajímat, ovšem ne romským rodinám, které v nich do té doby žily. V těchto panelácích má ještě své byty i město Varnsdorf, některé ve statutu sociálních bytů. Rodiny, které zde bydlely, měly zpravidla smlouvu na 1 měsíc a po měsíci se jim prodlužovala. Nový majitel jim smlouvy neprodloužil, a tak bylo jasné, že se musí vystěhovat. Kdo mohl a měl kam, nebo si to byl schopen zařídit, odešel. Zůstaly tu rodiny, které neměly kam jít a nikdo je nechtěl, anebo spoléhaly na město a přísliby některých jeho představitelů.
Co to pro tyto rodiny konkrétně znamenalo?
Lidé z těchto rodin, které zůstaly, se ocitli pod velkým tlakem. Měli strach z násilného vystěhování na ulici a věděli, že by se jich nikdo nezastal. Měli strach z toho, že přijdou o děti, když nebudou mít bydlení. Proto v říjnu 2020 odešli k rodině Marie a Enrika Hučkových do Nádražní ulice, kde je bývalá drážní ubytovna – větší dům, v přízemí jedna dlouhá chodba s pokoji. Každá rodina tu má jednu prázdnou místnost, někde je gauč, jinde jen matrace na zemi. Jsou tu dvě koupelny, jedna kuchyně.
V lednu k nim přibyla poslední rodina z Kovářské, kdy už pod okny stály kontejnery a dělníci označili dveře jejich bytu. Nový majitel si nechtěl připustit jiné řešení, než to, že ti lidé musí odejít. Můj dojem z telefonátu s ním byl, že je to asi docela slušný člověk, který ovšem nechce nic sociálního řešit, prostě koupil byty a chce, aby lidé bez smlouvy neblokovali jeho záměr byty opravit a komerčně pronajmout. Město nemělo v tu chvíli ani volno na ubytovně, ani jinou možnost, jak říkali členové rady.
Vyvíjí se situace někam dál?
Nyní je situace stále stejná, v Nádražní ulici jsou čtyři rodiny, které nemají bydlení. Manželé Hučkovi jsou z té situace, která se vleče již půl roku, zcela vyčerpaní, a také sami zadlužení, jak se těmto rodinám a zvláště jejich dětem snaží pomoci.
Mezi těmito rodinami jsou také rozdíly. Jedna rodina se třemi velkými dětmi je hodně schopná, oba manželé mají práci, pán pracuje dlouhodobě pro město. Přesto nemohou sehnat jiné bydlení, ať už od města, nebo komerčně. Romy obecně nechce nikdo ubytovat, a navíc, když v občance stojí jako poslední adresa ulice Kovářská, funguje to jako stigma, jako cejch, který každý na Šluknovsku zná. Další tři rodiny jsou vlastně matky samoživitelky s celkem 11 dětmi, spíš menšími. Tyto tři rodiny nepotřebují jen bydlení, ale také intenzivní sociální podporu ve smyslu spíše lidské, než materiální podpory. Mají sociální dávky a z těch žijí, ale peníze si neumí rozvrhnout, a tak, když splatí dluhy, které má v tomto prostředí asi každý, a zbytek utratí, nemají ani na jídlo. Hučkovi jim pomáhají, ale sami to nezvládají, finančně je to vyčerpává, i co do vlastního rodinného života, na který byli zvyklí.
Jak na tuto situaci zareagovalo vedení města, popř. sociální odbor?
Město Varnsdorf – rada města, sociální odbor, terénní pracovníci SAS v Centru sociálních služeb Modrý kámen – mají takový základní přístup k této věci: tyto romské rodiny si za to mohou samy. Jejich členové dlouho dopředu věděli, že z Kovářské musí pryč, a nic neudělali. Město jim nabízelo různé sociální služby, ale oni je nechtěli využít, nebyli aktivní, nespolupracovali, naopak byli neurvalí. Tak co by nyní ještě chtěli?! Město nemá povinnost se o ně postarat.
Město však také oceňuje Hučkovy, že rodiny vzali k sobě. A zdá se, že Hučkovým chce pomoci s doplatkem na elektřinu a vodné/stočné, protože spotřeba obojího se jim mnohonásobně navýšila.
Avšak bydlení pro tyto lidi stále není. A nyní se zkomplikoval i jejich přístup k potravinám z potravinové banky města. Musí doložit výši svých příjmů a pak se teprve rozhodne, jestli a kolik potravin mohou dostat.
Hučkovi si již mezitím zařídili jiné bydlení v Rumburku a chtějí se odstěhovat, aby to neodskákalo jejich manželství a děti. A prostory v Nádražní ulici chtějí vyklizené předat majiteli. Co bude s těmi 4 rodinami však nikdo neví.
Měla nějakou odezvu demonstrace na jejich podporu?
O nějaké přímé odezvě nevím. Tato pokojná demonstrace však veřejně tematizovala nepříznivou situaci romských rodin a odpovědnost města za ně i celou situaci, a to je dobře. Představitelé města díky takovým veřejným akcím nemohou doufat, že se na vše nějak zapomene, nebo že se to samo vyřeší.
Jak se stane, že se evangelický farář začne v takové kauze angažovat? Máš pro to nějaké teologické předpoklady, nebo to byla výzva, která se nedá obejít?
Byla to výzva. V říjnu mi zavolal Markus Pape, se kterým se známe z protestů proti rasismu z roku 2011, kdy se ve Varnsdorfu každý týden od září do listopadu konaly protiromské demonstrace, a poprosil mě jako místního člověka o pomoc pro tyto rodiny. V rámci covidové doby jsem měl jako farář trochu víc času, protože běžné týdenní aktivity byly omezeny, a tak jsem si to pro sebe vzal jako věc, ve které se budu angažovat.
Moje předpoklady? No, nevím, jaké jsou. Třeba, že jsem už skoro 20 let na Šluknovsku a znám lidi i situaci. Anebo jednoduše, ale nesamozřejmě, že jsem zvyklý jednat s jakýmikoli lidmi jako s partnery a sobě rovnými, brát je vážně a s úctou, protože před Bohem, který nám všem dal život, a svůj život v Kristu za nás, jsme si všichni rovni.
Co kauza vypovídá o kontextu Šluknovska?
Šluknovsko jsou bývalé Sudety a také Severní Čechy, co k tomu víc dodat? Je to kraj, kde chybí tradice, které se nyní pomalu vytvářejí, kraj, kam komunisti stěhovali nepohodlné lidi. Práce tu bylo vždy méně a vyšší nezaměstnanost, než ve zbytku republiky, a také tu byly vždy rozšířenější negativní jevy spojené s blízkostí německé hranice.
Přesto jsou rozdíly v rámci Šluknovska co do přístupu k menšinám či sociální práci. Velmi dobře je neziskovkami, které tu působí, hodnocena Krásná Lípa, nebo třeba Šluknov. Naopak Varnsdorf se např. už dlouho vůbec neúčastní komunitního plánování. Bývalý starosta čelí trestnímu stíhání. Od roku 2011 a tehdejších rasistických útoků se tu mnoho nezměnilo, je můj dojem. Město jako by nemělo žádný plán, jak pečovat o lidi v sociální nouzi. Anebo ho má, ale v praxi dobře nefunguje.
Jaké dopady (v dobrém i ve zlém) má toto angažmá na život sboru?
Nemá žádné velké dopady. Rumburský sbor má sociální fond, ze kterého dlouhodobě podporuje sociálně slabé, a to ve spolupráci s neziskovkami. Ale je to tak, že dvě třetiny vydaných peněz se nám vrací, a jednu třetinu nás to stojí. Nyní jsem nechtěl, aby pomoc pro rodiny z Kovářské šla ze sborových peněz, nejsme bohatý sbor. A proto jsem velmi rád za pomoc, která přichází z jiných sborů, např. salvátorského, nebo od aktivistek Anny Remešové, Olgy Bierhanzlové a jejich RFK a dalších kontaktů.
Cítíš v tomto angažmá nějakou užitečnou podporu ze strany církve popř. jiných organizací?
Podpora tu je, docela veliká, především díky Markusovi Papemu a pak jeho kontaktům, také na některé sbory evangelické církve, třeba salvátorský a další. Demonstraci zorganizovaly statečné ženy z RFK, a mnozí další aktivisté a dobrovolníci se podpory a pomoci účastní. V rámci Šluknovska máme podporu neziskovek jako Agentura Pondělí, Kostka, Cedr, Domov sv. Vincenta de Paul.
Za rozhovor děkuje Tomáš Trusina
Další texty k tématu a foto z demonstrace na konci ledna najdete na https://a2larm.cz/2021/01/fotoreportaz-bydleni-je-pravo-i-ve-varnsdorfu/
kontakt na ČCE Rumburk: http://cce-sluknovsko.cz/
č. ú. rumburského sboru ČCE: 4257476379/0800