Já moc nejásám…

Číslo

Jsem rád, že bratr Škrob přinesl do Protestanta (2011, č. 7) téma homosexuality, tak jak se jeví těm, kteří spolu s ním „jásají nad tím, že se lidé, kteří byli pro svou lásku po staletí odsuzováni a vězněni, mohou konečně se zdravou hrdostí (pride) přihlásit k tomu, co je pro ně důležité.“ (Já moc nejásám, při četbě článku jsem si připadal trochu jako divák na fotbale, na kterého rozčilení fandové křičí „Kdo neskáče, není Čech!“ – a kterému přitom není zrovna do skoku.)

Kdybych se dozvěděl, že můj syn slaví s přáteli svůj homosexuální „coming-out,“ přál bych mu asi, že dokázal otevřít svůj problém. Ale doufal bych, že u něj jde – jak tomu někdy bývá – jen o episodu psychosexuálního vývoje, nebo že patří mezi ty, kteří mají volbu. Od psychiatrů a psychologů vím, že v homosexuální komunitě je silná promiskuita a trvalé partnerské svazky jsou vzácné. To s sebou nese zdravotní a psychologická rizika, posléze nebezpečí samoty. Homosexuálové také častěji podléhají drogové i jiné závislosti. (Duka si ten „rozvolněný životní styl“ nevycucal z prstu.) Staral bych se: Jaký bude mít ten chlapec rodinný život? Snad adopce, ale s adoptovanými dětmi je to vždycky těžší, už proto, že mají odlišné geny…

Naši biblisté škrtli tradiční rovnítko mezi homosexualitou a hříchem, ale sbory to přijímají s rozpaky. Nějak není slyšet, že by to přicházelo na přetřes v kázáních nebo na biblických hodinách, nebo že bychom s tím vyrukovali na ekumenickou agoru. Asi bychom měli.

Zpět k článku bratra Škroba: Je mi líto, že hází do jednoho pytle s Klausem, Hájkem a Bátorou i Dominika Duku a Tomáše Halíka (ten poslední je přibalen bez zmínky o tom, co řekl či napsal). Autor sice uznává, že Duka svým dopisem Svobodovi, kde ho žádá, aby ještě zvážil primátorskou záštitu nad Gay Pride, homosexuály neurazil, ale „odmítnutí jako takové docela stačí“. K čemu stačí? K autorovu názoru, že „se presentují jako křesťané a svoji zášť spojují s křesťanskými hodnotami.“ Takoví se jistě najdou, ale nemám důvod podezírat Duku ani Halíka, že k nim patří. Jestli si Škrobův článek přečtou (a bojím se, že oni si monitorují, co se o nich píše v nekatolickém tisku), znechutí je to a poškodí to jejich ochotu k ekumenickému dialogu. Možná si povzdechnou, že už i evangelíci mají svůj bulvár.