Čtení: Leviticus 19, 1–3 + 11–18
Evangelium: podle Matouše 5,27–45
Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Nezcizoložíš.“ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
Také bylo řečeno: „Kdo propustí svou manželku manželku, ať jí dá rozlukový lístek!“ Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.
Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: „Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.“ Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď „ano, ano – ne, ne“; co je nad to, je ze zlého.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko, zub za zub“. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.“ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Správně vidíme jenom srdcem, řekla liška. Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem, zopakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
I.
To ovšem řekla liška. A malý princ. A taky trochu Saint-Exupéry. Jenže to, co jsme slyšeli z Matoušova evangelia, říká přímo Ježíš. Ale přece jen to má něco společného.
Ježíš už posledně, když se obrátil na učedníky, tak řekl něco v tom smyslu: jestli tady má být aspoň kousek toho království nebeského, musí ta vaše spravedlnost být hojnější, o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů.
Jenomže co znamená ta hojnější spravedlnost, která přesahuje. Jak vlastně může být spravedlnost hojnější? Není spravedlnost jen jedna, pro všechny? Mají být učedníci třeba horlivější než ti farizeové? To už snad ani nešlo. Nebo přísnější? Přísnější na druhé nebo na sebe?
II.
Já myslím, že je to právě o tom úhlu pohledu. O tom, jak se na věci díváme a ze které strany se na ně díváme. Ti farizeové byli opravdu hodně zbožní a horliví, snaživí. Záleželo jim na tom, co se smí a co nesmí, co všechno mají nebo naopak nemají dělat a dodržovat. A byli nejspíš hodně nešťastní, když občas klopýtli a udělali něco špatně. A vůbec si vlastně neumím představit, že by kdy mohli být šťastní. Že by se takhle dal vést šťastný život.
Při té své snaze, jak pracovat na své zbožnosti – myslí nakonec právě jen na tu svou zbožnost. A právě to si myslím, že jim Ježíš vyčítá: vždyť vy vlastně pořád jen myslíte na sebe! A taky je to vlastně dobře zakuklená pýcha, pýcha na sebe.
III.
Můžeme si to ukázat na tom prvním dnešním příkladu. Ježíš tam říká: Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Nezcizoložíš.“
To známe. To je jedno z přikázání z Desatera. Ale teď k tomu Ježíš řekne ten svůj dovětek: Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
A teď máme dvě možnosti, ze které strany se na to podívat. Ten horlivý farizeus nebo třeba učedník, který nepochopil, si bude od nynějška dávat bedlivý pozor, aby nezahlédl snad ani odhalený malíček, bude se vyhýbat pohledu na ženu a bude sám se sebou spokojený podle toho, jak se mu to daří nebo nedaří.
Bude sám se sebou spokojený. O tu ženu tam vůbec nejde. Vůbec tu nejde o to, proč na ni neměl hledět chtivě.
Zatímco ten pohled z druhé strany by byl asi takový: v Božím království vás nikdo nebude obtěžovat, když už jste vdaná nebo on ženatý. Nikdo si vás nevyhlédne a nebude si vás hledět za tím účelem, aby vám popletl hlavu. A možná si vás ani nebude necudně prohlížet. Boží vůle, vůle nebeského Otce je, aby vám nikdo takhle zvenčí nerozbíjel vaše manželství a vůbec vaše vztahy.
IV.
To je ta Ježíšova představa Božího království a poměrů, které v něm mají panovat. Jenže teď jsme v té části řeči, kde se obrací na svoje učedníky a říká: Zkuste aspoň kousek toho Božího království stáhnout už teď na zem, pro lidi, kterým ho zvěstujeme. Pro začátek to zkuste tím, že mi to nebudete kazit. Zkuste těm ženám, na které si občas někdo dovoluje, nechat zažít aspoň kousek, závdavek Božího království tím, že aspoň vy jim dáte pokoj. Že se můžeme cítit bezpečně a pokojně. A v dnešní době to nemusí být jen ten pokoj, ale aktivní boj za postavení žen ve společnosti, za které se zasazují právě muži.
V.
Ale samozřejmě: vztahy se nerozbíjejí a manželství netroskotají jen kvůli vlivům přicházejícím zvenčí. Na to si občas ti dva stačí velmi dobře sami. Proto tam Ježíš vzápětí přidá aspoň dvě věty o manželství a o rozvodu. Ale zase to neříká jako moralismus nebo odsuzování kohokoliv, ale dívá se na to tím pohledem z druhé strany: V Božím království už vás nikdo neopustí a žádné vztahy se vám fatálně nerozpadnou.
A zase se obrátí na ty své učedníky: Kdyby se vám podařilo aspoň něco z těch vztahů, které patří do Božího království, aspoň na chvíli realizovat v téhle časnosti, bylo by to moc pěkné…
VI.
V poměrech Božího království taky už nikdo nemusí přísahat. Nikdo není nucen, aby se k něčemu zavazoval přísahou (a pak toho litoval). A nikdo se nebude dovolávat Boha, aby vás k něčemu pochybnému nutil.
(Dokonce i v Božím království se – viděno z té druhé strany – může stát, že to nevydržíte a dáte někomu facku. Anebo vám dá někdo facku. Tak buďte velkorysí a neoplácejte si ji navzájem až do skonání věků.)
A také jste slyšeli, že bylo řečeno: „Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.“
Takhle s tou nenávistí to sice doslovně v Bibli není, ale slyšeli jsme to z různých úst mockrát: Slyšeli jsme koho je třeba milovat a koho nenávidět.
Tak v Božím království z toho tu nenávist vynecháme, říká Ježíš. Viděno z té druhé strany: V Božím království vás nikdo nebude nenávidět. Říká Ježíš. Ale protože se teď obrací na své učedníky (a na svou církev), na nás. Říká jim, a říká nám, abychom to zkusili už teď. Abychom zkusili vynechat z toho tu nenávist vůči komukoliv a čemukoliv.
VII.
A tohle mají společné všechny ty Ježíšovy příklady, které nám tady předkládá: jsou to poměry Božího království. Ve kterém ještě tak úplně nežijeme, ale občas z něho můžeme aspoň kousek už zažít. Už tady a teď. A Ježíš říká svým učedníkům: Zkuste to pro někoho udělat. A když se vám to podaří, zažijete aspoň kousek toho království nebeského tady na zemi taky. Jestli je to i takto příliš abstraktní a neuchopitelné, tak to zkusím ještě jednou a konkrétněji: Zkuste někoho s otevřeností, autentičností a láskou přijmout, někoho, kdo to od vás, nebo obecně od nikoho vůbec nečeká. Může to být úsměv, slovo, přítomnost. Vy třeba nezažijete nic tak extra nového, protože to děláte, ale tím nechci říct, že to nebude dobré i pro vás. Ale ten druhý díky vám zažije už tady a teď kousek Božího království.
Úplně na závěr těchhle příkladů dá Ježíš za vzor nebeského Otce, který dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
A tím nám připomíná, že stejně žijeme z milosti, že i to slunce a déšť je něco, co jsme si ničím nezasloužili a co je vlastně i kousek toho Božího království.
Zkuste být hodní na všechny, tak jako je i nebeský Otec hodný na vás, ať už se vám to zrovna daří nebo nedaří. Amen
Píseň: 679 Pomoz mi, můj Pane
Žižkov II; 9. listopadu 2025