Čtení: Lukáš 7,18–23; Text: Matouš 26,6–13
Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta? Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“ Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“
Když čteme z bible nějaký text, chceme vědět, co nám říká. Jak mluví do naší současnosti, jaký má význam pro náš život. Chceme otevřít naše uši, abychom uměli poslechnout slovo víry, slovo pro naši přítomnost, slovo útěchy i napomenutí. Dnes jsme slyšeli příběh vyprávěný evangelistou Matoušem. Ten své evangelium napsal, aby se s námi podělil o svou víru, která byla vzbuzena vzkříšením Ježíše Krista.
Je to příběh bezejmenné ženy, charakterizované pouze tím, co vykonala. Žena s alabastrovou nádobkou, kterou rozbila a vzácný olej z ní vylila na Ježíšovu hlavu. Tento čin vzbudil pozornost, dokonce hněv Ježíšových učedníků. Ti věděli, jak mnoho Ježíšovi záleží na chudých. Svým hněvem chtěli dostat od Ježíše uznání, že dobře rozumí jeho slovům, jeho evangeliu. Vždyť Ježíš řekl: „Chudým se zvěstuje evangelium.“ A tato žena nebere na chudé ohled. Bezdůvodně rozbije drahocennou věc, jen proto, aby Ježíše uctila. Není Ježíšovo evangeliu určeno na prvém místě chudým? A zde žena Ježíše poctí drahocenným olejem. V jediném okamžiku zmarní věc, která by mohla sloužit k prodeji a výtěžek prodeje se mohl dát chudým.
Ježíš dobře pozoroval svět kolem sebe, věděl dobře, v jaké situaci nachází. A z dění své současnosti bral okolnosti pro svá podobenství o obilí, o vinici, o perle, o pokladu. Tak na tomto místě pochopí, co se stalo, když ho žena polila drahocenným olejem. Ozřejmil se mu smysl a význam toho, co udělala. Ona přijala, že on je mesiáš. Pomazaný olejem z její alabastrové nádobky. A je to mesiáš, který je mesiášem proto, že umře. Dovrší svůj pravý život pravého člověka. To, co nechtěli učedníci přijmout, totiž to, že Syn člověka musí trpět, zemřít, a být vzkříšen, to tato žena přijala. A jejím skutkem to bylo před Ježíšem zcela zřetelné. Olej vylitý na jeho hlavu je olejem, kterým se balzamují mrtví. Tato žena svým skutkem přijala Ježíše jako mesiáše.
A Ježíš přijal zase tuto ženu. Učedníky napomenul svou otázkou: „Proč trápíte tuto ženu kvůli tomu, že učinila dobrý skutek?“ Učedníci v činu té ženy vidí jen rozmařilost bohaté ženy, která si může dovolit drahocenný olej a v jediném okamžiku zničit jeho cenu a hodnotu. Ježíš v něm však vidí dobrý skutek, dobrou zprávu, že jeho život od narození až po smrt patří chudým. Svým přijetím této ženy, která ho přijala i s jeho smrtí, dává tomuto životu hlubší smysl a symbol. Evangelium je dobrá zpráva i pro něho. V něm Bůh podmaní i smrt. Boží láska na jeho životě zpodobí boží vztah k lidem, chudým i bohatým. Cena drahocenného oleje, která by – prodaná a rozdaná chudým – pořád zůstala omezená, se v Ježíšově pochopení dobrého skutku ženy. zmnohonásobí. Zmnohonásobí se v Ježíšově smrti za chudé celého našeho světa. Máme je kolem sebe stále a Ježíš nás k nim posílá s dobrou zprávou, že se o Boží lásku máme a smíme podělit. Jak ve věcech materiálních, tak v naději a víře, že i pro nás dal Ježíš svůj život, abychom z něho mohli žít smysluplně a hodnotně.
Dobrý skutek této ženy umožnil Ježíši pochopit, že i život mesiáše má svůj konec. Ježíš je tímto skutkem postaven tváří v tvář své smrti. Právě tento skutek mu to ozřejmil. Žena jako jediná přijala Ježíšovo poslání. Učedníci se sice vydali za Ježíšem a následovali ho, ale byli schopni přijmout mesiáše jen jako vítězícího, který přinese svobodu okupovanému Izraeli. Mesiáš ukřižovaný jim byl pohoršením.
Jako bohatá žena vyjevila Ježíšovi smysl jeho života pro druhé a tím ho přijala v pravé podobě, tak se jí Ježíš zastal před učedníky. Ti sice viděli totéž jako Ježíš, ale nebyli schopni to přijmout v hlubším významu. Neviděli a nepřijali. Viděli ne to, co udělala, ale to, co by podle nich udělat měla. A tak ji chtěli trápit. Ježíš to zpozoroval a řekl své slovo na ženinu obranu. Nebyl přijat učedníky, ale dobrým skutkem, na něm vykonaným. Pochopil ho jako boží výzvu pro sebe. Umře a bude pohřben. V tom má jeho život cíl. Láska Boží bude silnější než smrt.
Evangelium chudým, těm, které podle Ježíšova slova máme stále kolem sebe. V nich se před námi otevírá vždy znovu naše šance a příležitost. Na jiném místě Ježíš říká: Co jste učinili jednomu z těchto nejmenších, mně jste učinili. Dobrý skutek a dobrá zpráva je mezi námi. K této dobré zprávě patří všechny skutky učiněné z víry v Ježíše, z důvěry jeho Otci. A také, že toto evangelium tu bude stále, jako chudí kolem nás. Toto evangelium, dobrá zpráva je tu pro nás zpečetěno tímto příběhem. Do evangelia chudým spadají dobré skutky vykonané na Ježíši. Bez něho bychom neměli dobrou zprávu, především pro ně ne.
„Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“ Ježíš vložil svou víru do slova. Jeho víra mluvila. Byl si tím jist a zaslíbil památku ženě, která se nebála, že pohorší lidi kolem Ježíše. Svůj dobrý skutek učinila navzdory tomu, co na to řeknou učedníci, že se pro to na ni budou hněvat. Ježíš jí dal slib a skrze ni také nám. Evangelium se bude kázat po celém světě a žena s výjimečným činem bude v paměti lidí. To, co Ježíš řekl a slíbil, to se stalo a uskutečnilo. Právě dnes jsme si připomněli dobrý skutek, který patří k dobré zprávě. Boží slovo vyslovené Ježíšem je důvěryhodné a platí.
Tento dobrý skutek podtrhl a zdůraznil Ježíšovo slovo, že chudé máme kolem sebe. K nim nám Ježíš otevírá cestu. Bližními nemůžeme být bez vztahu k Ježíši, kterého jeho Otec poslal do světa. A o Bohu a lásce k němu nemůžeme mluvit, když se nerozhlížíme kolem sebe a nesnažíme se zjistit,v čem jsme právě my nepostradatelní a jak máme my sami druhému pomoci. K tomu nám slouží příběh o ženě s alabastrovou nádobkou. Amen