Čtení 1. Korintským 12,12–27 Text Matouš 9,9–12
1K 12,12–27
Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho: „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“ A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
Mt 9,9–12
Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
Láska Boží, milost Ježíše Krista a společenství Ducha svatého bud s námi. Amen.
Bez předsudků. Pod tímto titulkem bychom mohli publikovat text dnešního prvního čtení z Matoušova evangelia. Ježíš nechává celníka být hostitelem. Rád k němu přichází. Jí a pije s ním.
Bez dalších otázek užívá toho, co se mu nabízí. Sdílí jídlo s někým, komu se ostatní vyhýbají. Ježíš ví: Ti, kdo se setkávají s druhými bez předsudků, zažívají překvapení. Každý si zaslouží šanci.
O pobouření se nezajímá. „Proč Ježíš nejí s námi?“ ptají se farizeové a učedníci. „Proč s takovou pochybnou existencí?“ Ježíš mluví ke všem. Přivádí lidi, kteří jsou z nějakého důvodu na okraji společnosti, do jejího středu. Zahrnuje ty, které většinový svět přehlíží. Vrací důstojnost zdánlivě zbytečným. Lidem, kteří jsou v očích ostatních vnímaní jako cizinci, a těm, kteří se liší a nezapadají do škatulek většiny.
Ježíš se setkává s osamělými, nemocnými a nešťastnými. Nesoudí. Místo toho naslouchá, bere vážně každého jednotlivého člověka. Chce pochopit jeho příběh. Neorientuje se podle předsudků stereotypů nebo mýtů, nevylučuje. Každý si zaslouží šanci. Každý člověk je obraz Boží. V každém člověku mohu potkat Boha.
Svou víru žiju a praktikuju ve vztahu k lidem. Na počátku knihy Genesis najdeme první zprávu o stvoření. Bůh stvořil lidské bytosti muže a ženy a vše mezi tím. Stejně jako stvořil světlo a tmu s úsvitem a soumrakem a vše ostatní mezi tím; stejně jako vodu a pevninu. A vše mezi tím, zvířata ve vodě, na pevnině a ve vzduchu a vše mezitím.
I když se ve zprávách o stvoření vyskytují pouze protiklady, voda – pevnina, světlo a tma, muž a žena. Bůh nestvořil lidi a svět černobíle, ale pestře jako barvy duhy. A stejně jako existuje široká skála mezi tmou a světlem, existuje i široká škála mezi ženským a mužským v nás lidech. A podle biblického svědectví je každý člověk obraz Boží (Genesis 1,27). Každý je jedinečný, originál před Bohem.
Toto požehnání jedinečnosti je dáno každé lidské bytosti bez rozdílu, bez toho, že by musela splňovat nějaké předpoklady; „pouze z milosti“, bez nějakých nároků nebo výkonu. Pouze z milosti přísluší každému člověku plná lidská důstojnost a nikdo a nic mu ji nemůže vzít.
V první zprávě o stvoření se mluví o lidech jako zástupcích všeho stvoření na Zemi. Bůh lidem důvěřuje a svěřuje jim odpovědnost. Očekává, že lidé budou všímaví a respektující k celému stvoření a k sobě navzájem. Křesťanský pohled na člověka a pohled na svět patří k sobě. Člověk je obraz Boží a svět je dar, se kterým je třeba zodpovědně zacházet a spolužít.
12. kapitola 1. listu Korintským zahrnuje obraz lidí s různými životními zkušenostmi, způsoby života, Všechny schopnosti a talenty v jednom těle Kristově. Pro mě je tento obraz stěžejní pro vnímání lidí v jejich odlišnostech, abych je poznala a přijala jako rovnocenné bytosti, části těla Kristova. S vylučováním druhých nemá tento obraz nic společného. Je to obraz pohostinnosti a otevřenosti k druhým. Je to obraz, který neredukuje člověka na jeho momentální nebo dlouhodobý nedostatek, ale který počítá s každým. K tomu, aby fungovalo, potřebuje společenství pestrost.
Apoštol Pavel píše tento list rozhádanému sboru do Korintu, který byl znám svou společenskou, náboženskou a kulturní pestrostí. Jeho slova slouží jako povzbuzení a napomenutí zároveň. Apoštol se snaží posílit sounáležitost ve společenství. Takovou otevřenost se snažíme žít i v našem evangelickém sboru na předměstí Vídně, v 11. okrsku, v Simmeringu. Aby radost z pestrosti byla viditelná i navenek, visí u nás duhová vlajka nejen v červnu, kdy se slaví tzv. Pride Monat, ale po celý rok. Je to symbol inkluzivního společenství, otevřenosti srdcí a pestrosti, o které se jen nemluví, ale která se i žije.
Jsme místem, kde se setkávají lidé různé barvy pleti, lidé, kteří mluví různými jazyky, lidé s postižením i bez a samozřejmě i queer lidé. Jsme místem, které chce být otevřené všem. V naší různosti, která je někdy i dost náročná, vidíme šanci učit se od ostatních a sdílet navzájem životní příběhy.
Umění je cítit sounáležitost v rozdílech, nejen v radosti, ale i ve smutku. V říjnu minulého roku jsem pochovala 36letou maminku malého miminka. Její životní partnerka je moje známá. Původní plán byl nechat dceru u nás pokřtít, ale rakovina se objevila znova a K. odešla. P. zůstala s malou S. sama.
Když se mě lidé ptají, je-li to nutné, abych se jako farářka se svým sborem účastnila Pride, a není-li to zbytečné upozorňování na sebe sama, myslím na své bližní, které doprovázím v konkrétní pastorační práci, myslím na malou S. a P., kolik překážek a bolesti queer lidé stále ještě zažívají v takzvané většinové společnosti.
Stává se mi, že mě okolí vnímá jako utopistku a snílka. Jako někoho, kdo nestojí oběma nohama na zemi. A já žiju svůj sen dál. Sen o otevřeném a solidárním společenství církve. Na sociálních médiích se ozývají ohlasy na naše sborové aktivity, které sypou z rukávu citáty z bible, vytržené z kontextu a bez znalosti historických okolností. Německy se těmhle biblickým citátům říká „Totschlagtexte“ (texty, které zabíjejí debatu – pozn. red.). Naštěstí těchto hlasů není moc. Převažují ty pozitivní.
Cítím to jako svůj úkol stát na straně všech, kteří jsou vytěsňováni ze středu společnosti, a dodávat jim odvahu. Křesťanský postoj znamená otevřenost vůči lidem a světu. Milost a lásku k bližnímu. Dvojpřikázání lásky vyžaduje ode všech individuální i kolektivní respekt a akceptování sebe sama i druhých.
Láska k Bohu, láska k bližnímu a láska k sobě samému nejsou tři samostatné jednotky, naopak patří neodlučitelně k sobě jako jeden proud lásky, který plyne společně. Bez lásky k bližnímu, bez akceptování a přijetí sebe sama i druhých není možné milovat Boha a naopak.
Nevěřím v Boha, který myslí černobíle, ale duhově. Věřím v Boha, u kterého je místa dost pro všechny bez ohledu na pohlaví, sociální postavení nebo původ. V Boha, který je tu pro všechny lidi bez rozdílu, jestli jsou hetero-, homo-, bi-, trans-, intersexuální a pro všechny jejich děti, které zatím žádnou nálepku nemají a v budoucnu ani žádnou nepotřebují. Věřím v Boha, který hojí rány a uzdravuje bolavé duše. V Boha, který stvořil svět pestřejší, než jsou všechny naše omezené představy o něm. V Boha, který nám pomáhá zbavit se strachu z neznámého a vzbuzuje v nás zvědavost a zájem o druhé. V Boha, který miluje pestrost. Tento Bůh mě vede dál. Ve svém Bohu hradby překonám.
Amen.
Kázání při ekumenických bohoslužbách v Bratislavě 17. 5. 2023 při příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii a transfobii.