V recenzi Halíkovy knížky „Stromu zbývá naděje“ píše Josef Veselý (Protestant č. 3, str. 7): „Halíkův člověk … věří, miluje a doufá od narození tak, jak je. I kdyby zrovna šel do bordelu, doufá a svou naději, že tam najde Boha, neopouští.
Jedním z letošních předvolebních hitů je – či byla – hrozba růstu českého státního dluhu až kamsi do řeckých rozměrů a konců. Pomiňme v této chvíli, že zdejší státní zadlužení patří v Evropě k těm nižším, a věnujme se doprovodným jevům ekonomicko-morálního imperativu „nezadlužíš!“ On to vlastně není imperativ, nýbrž futurum, ale o té budoucnosti až níže.
Rozhovor s Mikulášem Vymětalem, účastníkem Druhé světové konference mezináboženského a mezicivilizačního dialogu v makedonském Ohridu 6.–9. 5. 2010
Rozhovor s Pavlou Holcovou, vedoucí kubánských projektů Člověka v tísni
Už jsi viděl Abrahama?
Čtení Genesis 22,1–4.9–14
Jan 8,51–58
Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“
rozhovor s Ivanem Klímou
rozhovor s Jakubem S. Trojanem
emeritním profesorem Evangelické teologické fakulty
Kdysi jsem prý svou obhajobou buranského Topola vytočil kohosi tak, že roztrhl tento milý plátek vejpůl. Tak pozor, milý čtenáři, teď budu obhajovat Dejva Ráta. Všimnul jsem si ho před lety, jak upozorňuje na zdraví státních financí škodlivou kooperaci farmaceutických byznysmenů (a byznyswomenek) s doktorstvem, když se to ještě neříkalo.
Když slyšíme, kde se provalil úplatkový skandál, která parta ohnula zákon, aby vyhovoval určité finanční skupině, mohou se nám na jazyk buď drát nadávky, nebo modlitba farizea ze známého podobenství (Lk 18,11): „Bože, děkuji ti, že nejsem jako oni.“ Nehledám konexe, netuneluju Bl
Text: Marek 14,27–31 a 16,5–7
Mk 14,27–31