Pokračujeme v informacích o „kauze azyláč“ – tedy výpovědi, kterou od Rady MČ Prahy 11 dostalo občanské sdružení Společnou cestou, provozující ve spolupráci s evangelickým sborem na Jižním Městě azylový dům a poradenství (viz Protestant 10/08 a 1/09).
V lednu uhodily mrazy, nezamrzla však aktivita těch, kdo usilují zvrátit rozhodnutí Rady Prahy 11, kterým vypověděla z nájmu Azylový dům pro rodiny s dětmi, provozovaný občanským sdružením Společnou cestou (viz rozhovor a informace v Protestantu 10/08). Jak tedy případ pokračuje?
Rozhovor s Jaroslavem Sukem
Jaroslav Suk byl přímým účastníkem událostí v lednu 1969. Emigroval v roce 1981 a vede nyní překladatelskou agenturu ve Švédsku. Přijel do Prahy na akce k poctě Janu Palachovi a jsme mu vděčni za to, že nám na poslední chvíli před uzávěrkou lednového čísla odpověděl na několik otázek.
rozhovor s Nico ter Lindenem, nizozemským kazatelem a spisovatelem
V první části (Protestant 10/2009) jsme se soustředili na historii a zásady autorova vykladačského přístupu – exegeze narativních biblických látek podle tzv. amsterodamské školy – a na pozitivní přijetí jeho šestidílného souboru Het verhaal gaat… (Povídá se…)
Otázka, co je to za Boha, když dopouští utrpení nevinných, sklouzává velice často k debatě na téma „bůh“. Jedni ho přistihují v nedokonalosti jeho božské svrchovanosti, neobhajitelnosti jeho úradků, druzí zase vysvětlují, jak to myslel, proč si to může dovolit nebo proč na to má právo, třetí argumentují tím, že to vše vyřešil zástupným utrpením svého Syna na kříži.
Na základě aféry rozpoutané ohledně výroků na adresu homosexuálů, Židů a zejména církví odstoupil koncem března lídr ODS Mirek Topolánek. Aféra jistě nepřevyšuje svým významem jiné podobné události v této republice, v tomto listě si jí všimněme proto, že se tu bezprostředním hybatelem na politické scéně staly výroky o církvi.
Minulý ročník Protestantu jsme otevírali zprávami o tom, jak vedení Prahy 11 fakticky vystěhovalo na ulici azylové služby, které v sounáležitosti s evangelickým sborem a kostelem na Jižním Městě provozovalo občanské sdružení Společnou cestou. Co prožili aktéři postižení touto zvůlí v následujících dvanácti měsících?
V recenzi Halíkovy knížky „Stromu zbývá naděje“ píše Josef Veselý (Protestant č. 3, str. 7): „Halíkův člověk … věří, miluje a doufá od narození tak, jak je. I kdyby zrovna šel do bordelu, doufá a svou naději, že tam najde Boha, neopouští.
Jedním z letošních předvolebních hitů je – či byla – hrozba růstu českého státního dluhu až kamsi do řeckých rozměrů a konců. Pomiňme v této chvíli, že zdejší státní zadlužení patří v Evropě k těm nižším, a věnujme se doprovodným jevům ekonomicko-morálního imperativu „nezadlužíš!“ On to vlastně není imperativ, nýbrž futurum, ale o té budoucnosti až níže.
Rozhovor s Mikulášem Vymětalem, účastníkem Druhé světové konference mezináboženského a mezicivilizačního dialogu v makedonském Ohridu 6.–9. 5. 2010