T.

Nekrolog Viktora Dobala (viz rozhovor Pt 3/07) napsal pro poslední slovo v LN 14. 2. Jan Rejžek: „Dnes Tomáš Halík sloužil u svatého Salvátora zádušní mši za Viktora Dobala. Jeho jméno možná není známo jako Dejmalovo, no a co.

„V elektrárně potřebovali zregulovat něco, čemu se anglicky říká idle power. Co to je? „Jalový výkon,“ napověděl mi jeden z techniků. Výkon je množství práce za určitý čas, ale to ještě vůbec neznamená, že je té práce v daném čase třeba. … Z novoročního projevu se dozvíme velikou novinu, totiž, že se máme dobře.

Vy, evropští intelektuálové, máte tendenci vidět všechno černobíle: víte přesně, kdo jsou ti dobří a kdo špatní. Fašismus a antifašismus – člověk hned ví, na jakou stranu by se postavil, kdyby v té době žil, že?

V době, kdy je nutno zvážit, kudy ve zdejším hospodářství dál, a jak restrukturalizovat způsoby, nač stát vydává peníze, nabízí se inspirace z Finska. V článku Pozdrav z Helsinek upozorňují autoři Zámečník, Sedláček, Mejstřík na obdobnost našich a finských potíží a rozdílnost řešení:

„Lidé srovnávající s roky 1938 nebo 1968 neprojevují větší znalost historie, ale spíše absolutní nesoudnost,“ oponuje hysterizujícím nářkům nad Obamovým rozhodnutím nestavět radar Erik Tabery v Respektu z 28. 9. „Kdo nám (dnes) vzal z našich rukou šanci na řízení svých osudů?

Vinohrad díky častým dešťům roste „jak z vody“ a krásně se s náskokem vyvíjí, tož sem s klidem dobrého hospodářa opustil horu vinnú, vyměnil zádový postřikovač na chemickú ochranu vinice proti houbovým chorobám za krosnu a vyrazil s přáteli do hory… slovenské, na vandr. V každé hoře je člověk daleko a jaksi ztracený, ale o to blíž Bohu aj člověku! A vnímavější.

Píseň „Dál přece nejdete sami“ zněla 31. 8. 1978 v chodbě městského soudu v Brně. Bylo to potom, kdy skončilo přelíčení s Janem Šimsou. Tehdejší předsedkyně senátu, nynější místopředsedkyně Krajského soudu JUDr. Káňová, právu žehnala osmi měsíci nepodmíněně. Píseň vybral Miloš Rejchrt.

Takto Jiřina Šiklová vyvlastňovala vlastenectví všelijakým nacizujícím holohlavcům i okravatovaným národovcům: „Vlast je něco, co vlastním, i když to není můj majetek. Je to prostor, ke kterému cítím odpovědnost, spojovací článek mezi generacemi. Proto se opravdoví vlastenci snaží tuto krajinu udržovat a dělat něco ve prospěch těch, ke kterým patří.

Na 4. duben 2009 připadlo čtyřicáté výročí smrti Evžena Plocka, třetího, kdo se upálil na protest proti počínající normalizaci. Nar. 1929, vyrůstal v době krize třicátých let, zažil Mnichov a okupaci. Pracoval v nářaďovně jihlavského Motorpalu, r. 1955 se stal funkcionářem odborů a vstoupil do komunistické strany.

MICL, Soběhrdy 2009