Pavel Keřkovský

Kde začíná reformace?

Dokončení z minulého čísla

1.Úvod

V křesťanských církvích se zabydlelo přesvědčení, že sexuální zdrženlivost, a zejména panenství a panictví připravují jednotlivce, a zvláště pak kněze, k pohotovější a kvalitnější službě církvi. Má prý více času, soustředěnosti a intelektuálních schopností pro takové záležitosti.

Časopis Teologie & Společnost (pokračovatel někdejších Teologických sborníků z brněnského CDK) se v č. 2/2004 soustředí na téma „tradice otců“. Jde o obrat převzatý z biblického způsobu vyjadřování, kde pojmenovává vztah k tomu, co se má nebo nemá předávat.

Někteří zbožní s chutí proklínají sekularizaci, protože konečně nalezli viníka, který za všechno může. Nebýt jí, byli by lidé mravní, věřící, dokonce i vzdělaní. Civilizace by zase nalezla svůj ztracený řád.

Tajem, vlastně velký tajem vyslovila v sobotu večer 27. března 2004 Barbora Hrzánová chvilku po té, co za roli Helenky ve hře Hrdý Budžes Divadla v Příbrami obdržela cenu Thálie v činoherním oboru. Citovala poměrně přesně z textu hry, a zcela v duchu humorné nadsázky, která z celého představení dýchá, jak se nedávno mohli přesvědčit i televizní diváci.

Tak se ptají již po století filosofové, aby zdůvodnili základy etické reflexe. Tak zní titul knihy Erica Fuchse, profesora etiky na univerzitě v Ženevě, vydané v nakladatelství Mlýn – Jihlava 2003, v čtivém překladu Josefa Lédla.

(ad Teologický sborník 2003/4)

Zwei mal zwei ist fünf – Mein unbechenbares Leben seit 1914,

vydalo letos Evangelické nakladatelství v Lipsku, 380 str.

Pampeklec, koniliška a teologická krize

(k Rejchrtově Výzvě původního protestantismu, č. 4/03)

SOS – „zachraňte naše duše“ se volalo vždycky, když šlo o život. A ono také jde o život, když se mluví o duši, alespoň tak tomu často bývalo, pokud se duší nezačalo označovat „něco“ uvnitř člověka, co bylo považováno za nesmrtelné, sídlo rozumu, spojnici k věčnosti a věčným pravdám. Tělo se s tím mohlo hádat a vymlouvat se, že ono by to nedělalo, kdyby duše jen trochu chtěla.