Pavel Keřkovský

Jako čerstvý absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (1977) a zároveň ještě čerstvější „bezsouhlasník“ (bez státního povolení k vykonávání kazatelské činnosti) a proto jako sanitář a pomocná síla sester na operačním sále druhého ortopedického oddělení u svaté Anny v Brně jsem záhy pochopil, že lidská nahota nemá jen erotický rozměr. Při předoperačním očišťování pacientů mi připadalo, že jejich nahota zrcadlí obavy a bezmoc. Krása a síla ustoupily do pozadí. Jejich těkající oči prozrazovaly úzkostné očekávání, jak to dopadne.

Chci podpořit Petra P. Payna (Protestant 3) – když tvrdí, že horizontem spravedlivého trestu je přivedení provinilého k pokání, tj. k proměně chápání své existence.

Dny Komenského v Uherském Brodě 21.–28. března 2018

Z machiavelismu ke společenské činorodosti

Michail Bulgakov v románu Mistr a Markétka načrtl základní rysy nového sovětského člověka. Z křesťanské tradice přejal pouze postavu ďábla a svým paradoxně-symbolickým způsobem vyjadřování stopuje jeho působnost v rusko-sovětské společnosti dvacátých let minulého století.

Na příchozí a hosty z jiných zemí, kteří se chtějí usadit v Evropě, se díváme s pocitem majetníků, kteří jsou nepříjemně rušeni. Násilí v Nizozemí, Londýně a Paříži nás utvrzuje v naší ostražitosti a vyvolává pocity marnosti. Dialog není možný. Každá mince má dvě strany, a ve společenských záležitostech to platí bohužel také.

Michael Kocáb, vzdělaný hudebník, díky svým rodičům do určité míry vzdělaný též v psychologii a teologii, tvrdí v jednom ze svých rozhovorů těsně po vypuknutí seriálu VyVyvolení, že se na tento seriál dívá s velkým užitkem.

Text: List Filemonovi

Sborník prací českých sociologů náboženství: Jaká víra? současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství je metodologicky soustředěn na zkoumání náboženských kvalit, kvantitativní záležitosti jsou až na druhém místě.

Dvojznačnost niternosti

Není zapotřebí stavět do protipolohy jako typické protestantské nešvary kritiku niternosti a chválu vnějškovosti. Nemusíme až k Lutherovi, stačí setrvat u Kalvína, aby se ukázalo, že v křesťanské zbožnosti jde o vládu Kristovu nad lidským srdcem i věcmi veřejnými.