Paní ministryně Benešová je stále arogantní a považuje nás za děti, které nerozeznají rozdíl mezi žalobcem a soudcem, popř. tvrdí, že jsme placeni temnými silami. Nejsme děti a nejsme nikým placeni. K protestům nás vede naše svědomí a smysl pro společenskou spravedlnost. A navíc, máme za sebou dlouhou tradici učitelů občanské odpovědnosti.
Spravedlnost, exekuce a zázraky v mezilidských vztazích
Text: Lukáš 19,1–10
Tak o tom byli přesvědčeni izraelští autoři knihy Genesis. Proto připisují Bohu tvůrčí záměr zajistit spravedlivé společenské pořádky rozdělením lidstva do četných národů, rozrůzněných svými jazyky (Gn 10,5), jak připomíná rabín Jonathan Sachs. Mnohost jazyků není boží trest, nýbrž podnět k uvědomění si jinakosti sousedů blízkých i vzdálených a k využívání moudrosti cizích vzdělanců, jak dosvědčují biblické knihy Přísloví, Kazatel, Moudrost Šalomounova či některé příběhy knihy Genesis.
Apoštol Pavel považuje sexualitu za přirozenou výbavu člověka. Sám pro sebe ji sice vědomě a záměrně nekultivuje manželským soužitím, bere však vážně zvěst biblických podobenství, vyprávění, zaslíbení, písní i písní prorockých, a na rozdíl od převážně trestně právně uvažujících biblických legislativců považuje lidskou sexuální aktivitu za dar od Boha. Proto v jednom dopise pro církevní společenství tvrdí, že žena má své tělo pro svého muže a muž zase to své pro svou ženu.
Martin Luther se vysmál těm, kteří chtějí majestát Boha vypozorovat z přírody, z přirozeného přírodního řádu. Na Heidelbergské disputaci (1518) řekl, že božímu majestátu začínáme rozumět toliko skrze utrpení Páně a jeho kříž. Ve stejném století Jan Kalvín potvrdil Lutherovo rozpoznání o kříži a rozšířil jej žalmistovými slovy, že boží majestát poznáváme v přijetí odpuštění, což v nás vzbuzuje bázeň, která nás provází dalším životním během a pomáhá nám překonávat přirozené sklony k soběstřednosti a zatočenosti do svých a jen svých potřeb a nároků.
Každý starověký uzurpátor tvrdil, že ruší chaos a zavádí staré božské pořádky, tedy přirozený řád. Moderní autokraté nabízejí totéž. Zachraňují nás před krizí a učí nás hledět s nostalgií do vzorové minulosti. Spatřují tam imperiální říše, které se jejich přičiněním opět obnovují: Erdogan, Putin, Xi Jinping, Trump, Orbán, zastánci brexitu, rakouští monarchisté (2004), neonacisté, jak připomíná turecký novinář Elif Shafak.
Letos slavíme třicáté výročí pádu komunistické totalitní moci, ale je stále nutné uvádět na pravou míru názory, které ukolébávají mladší i starší generaci tvrzením, že to tehdy nebylo tak zlé, jak o tom svědčí i článek paní Aleny Wagnerové (Prot 10/18). Někde to skutečně nebylo tak zlé, ale někde to bylo děsivé.
Poměrně často slyšíme, že se někdo brání: „Proč bych to nedělal, je to přece přirozené!“ V případě sexuality hodně záleží na kultuře, v níž prožíváme své dětství, co považujeme za dovolené, co se nám zdá přirozené. Třeba marocký mladíček se brání, proč by nemohl sexuálně obcovat s ovcí, protože kozí období už má za sebou. Středověký cestovatel Marco Polo přizvukuje, že oslí období prožívali v asijských končinách mnozí obyvatelé až do poměrně vysokého věku.
Istanbulská úmluva se týká ochrany žen a dívek ze všech společenských vrstev bez ohledu na jejich věk, náboženství, sociální původ, migrační status či sexuální orientaci. Stejná ochrana má být vztažena i na jiné možné oběti domácího násilí, děti, muže a seniory. Konkrétně se týká činů fyzického a psychického týrání, nebezpečného pronásledování, sexuálního násilí včetně znásilnění, sexuálního obtěžování, vynucených sňatků, mrzačení ženského genitálu, vynuceného potratu a vynucené sterilizace.
„Svou svíci zhasnu a přec rozsvítím tisíce jiných…“