V sobotu 1. 8. 1998 zemřel ve věku 36 let Jan Svoboda, absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. V r. 1985 se oženil s Alicí Lisovou a měl s ní později tři syny. Byl jedním ze zakladatelů Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti. Připomeňme alespoň jeho rozklad Federálnímu shromáždění o výkonu vojenské služby z r.
Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná. Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Zase jsem jednou zašel do knihkupectví. Našel jsem oddělení náboženství a uviděl ji. Bílou, prohlédl jsem si ji více zblízka, obrázek. Uvědomil jsem si, že jsem o ní chtěl již dříve o ní napsat. O kom to mluvím? O knížce Pinchase Lapida, Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí? Proč o ní chci psát?
Bdí ve mně nevědomí
a kdoví kdy se opět zlomí
v těchto chvílích bez svědomí
čerti s ďáblem tmou mě honí
V jeskyni
tma
vedrala se mi
do zraku
světlo
mohlo by se podobat
jen přízraku
ty oči
které jsou tak blízko mě
jsou odraženy
tak přesmutně
(O partnerství se sbory v Nizozemí)
(Vlastimil Třešňák, Klíč je pod rohožkou; Torst 1995, cena 169 Kč)
Všechna tři podobenství v 15. kapitole Lukášova evangelia ústí svým příběhem v radost nad nalezením ovce, peníze i mladšího syna. Raduje se majitel ovcí se svými sousedy a přáteli, raduje se žena se svými sousedkami a přítelkyněmi, raduje se otec se svým synem a celým domem. Třikrát je tu nabídnuta radost tomu, kdo vystupuje v posledním podobenství v jeho druhém vrcholu.
To, po čem šlapeš
je země
není ze mě
ale je svá
Dává si po sobě šlapat
na kole, nohama
Ona je svá, sama
Ale je i tvá
Tvá hrouda země
která tě jak peřina přikreje
tvých cest s pražci koleje
Zní to trochu temně
9. 9. 2016
Když se dítě narodí
nadechne a zakřičí
Na konci života
člověk nenadechne a mlčí
Je ticho a prázdno
prostřený stůl
ke kterému nepřijde
Prázdný stůl
prázdná židle
žádný nádech, žádný výdech
nic, smrt
Jen dech je u Boha
kam nedohlédneme
neuslyšíme
Čtení: Žalm 107,1–9 Text: Matouš 9,27–31
Mt 9,27–31