Číslo
I řekl jsem Já jsem Ezdráš
a vítr se mi hnal po hrdle
hraje o zvuk mého hlasu
naslouchal jsem větru
táhnoucímu nad mou hlavou a vzhůru do noci
A obrátiv se k moři řekl jsem
Já jsem Ezdráš
avšak vlny nevydaly ozvěnu
Má slova pohltil hlas
zpěněného příboje
nebo přeskočila vzedmuté vlny
a zmizela kdesi v oceánu
Vkročil jsem na vybělená a zplanělá
pole a odvraceje se od větru
který rval z pobřeží
plachty písku a metal je
jak vodní tříšť přes duny
zakymácel jsem se jakoby odnášen větrem
a řekl jsem
Já jsem Ezdráš
Jako slovo přečasto opakované
ztrácí svou podstatu
tak jsem já Ezdráš vešel do noci
jak písek hnaný větrem
a rozcákl se mezi komíhajícími stébly
jež obkličují duny
nevzpomínaných moří
(přeložil Jaroslav Kořán)