5. listopadu oslavil sto let působnosti pěvecký sbor Jeronym, který se věnuje převážně interpretaci písňové tvorby české reformace. V letech 1955–2001 ho vedl prof. Jiří Kolafa (mimo oper a symfonií skládal i hudbu k večerníčkům Bob a Bobek), který dokázal rozezpívat a intonovat i úplné nezpěváky. Repertoár Jeronýma komentoval: „Uvědomujeme si, že kompozice z kancionálů 15.–17. století, ačkoli požadovaly značnou pěveckou vyspělost, byly uváděny převážně amatérskými tělesy. Nepouštíme se do velkých děl, ale i tak je dosti hodnotných skladeb, na něž se můžeme odvážit. Na dílech ze starých kancionálů jsme se učili skutečné, nesentimentální ‚zbožnosti v hudbě‘. Nejsme staromilci, ale jsme přesvědčeni o nutnosti předávat svědectví otců dnešku právě pro jeho ryzost.“
„Každý další lesní požár, každý další hurikán přinášející pohromu, každý další suchý měsíc zesiluje volání veřejnosti po změnách – ale každé rozptýlení a odvádění pozornosti je naopak tlumí. Covid nemohl přijít v horší čas, vždyť nechybělo mnoho a oddálil by tolik potřebná jednání mezinárodního společenství už o dva roky. … Už dnes je známo, která z obou stran nakonec zvítězí. Finanční zájmy se pozvolna přesunují k rapidně rostoucímu sektoru obnovitelných energetických zdrojů. A světové občanské hnutí postupně zdolá netečnost. Co nevíme, zda vítězství přijde včas, aby ještě mělo cenu.“ (Bill McKibben, Je snadné propadnout klimatickému zoufalství, ale mám pro vás dvě dobré zprávy).