„S trochou úsilí si každý může zjistit, jak ve viktoriánské Anglii doopravdy vypadal běžný pracovní den v továrně či na jaká čísla se v důlních oblastech na severu Francie v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století šplhala dětská úmrtnost. Každý si může ověřit, že stabilita a intelektuální bohatství života střední a vyšší střední třídy byly během onoho dlouhého liberálního léta přímo podmíněny ekonomickým a posléze i vojenským ovládnutím rozsáhlého území, jemuž se dnes říká rozvojový nebo třetí svět.“ (DeníkN, 24. 8. „Idylické“ 19. století ve skutečnosti založilo hrůzy války a totalit, tvrdí George Steiner)
K nedožitým stým narozeninám Charlese Bukowského se vrací rozhovor s překladatelem Vítem Penkalou v LN 16. 8. Připomíná, že za Bukowského drsným jazykem i tématy ze dna společnosti se nejednou skrývá empatie k lidské osamělosti. Připouští, že by „určitě v dnešní době narazil, protože jeho přístup k ženám se nedá nazvat jinak než těžkou misogynií. To by v dnešní Americe neprošlo. Nicméně …nemyslím, že by se chystalo nějaké veřejné pálení Bukowského knih. Je to totiž svým způsobem stále okrajový autor. Ani tou svou stylizací součástí mainstreamu být nemůže.“ A připomíná: „Bukowski vynikal v tom, že i v tématech za hranou hledal vždy něco víc, něco lidského.“