Vinohrad díky častým dešťům roste „jak z vody“ a krásně se s náskokem vyvíjí, tož sem s klidem dobrého hospodářa opustil horu vinnú, vyměnil zádový postřikovač na chemickú ochranu vinice proti houbovým chorobám za krosnu a vyrazil s přáteli do hory… slovenské, na vandr. V každé hoře je člověk daleko a jaksi ztracený, ale o to blíž Bohu aj člověku! A vnímavější. Zklamání z toho, že ta milá, po generace udržovaná krajina hřebenových holin a pastvin mizí pod lesem, vysazeným zde prý rozhodnutím bolševika v 60. letech. Přerušená kontinuita krajiny. Říkal sem si často, že si vážím ve vinici nejvíc těch keřů, keré vysadil už můj otec. V Rudohoriu mě napadá: Nejcennější sú ty keře, o keré se postarají ještě aj naše děti! Už znova z vinice, Marek.
Polská veřejnoprávní rozhlasová stanice Varšava 2 – obdoba naší Vltavy – celý jeden den nevysílala své pravidelné kulturní programy, ale pouze ptačí švitoření. Reagovala tak na neřešitelné finanční problémy, do nichž se dostala, údajně díky rušení koncesionářských poplatků. O souvislostech přijatého mediálního zákona u polských sousedů píše Milan Šmíd v Louči http://www.louc.cz/09/2090603.html Podle něj nešlo jen odstranění poplatků, ale především odstranění jednobarevného řízení veřejnoprávních médií, k němuž došlo v rámci nastolení režimu dvojčat Kaczynských.
Vltavě se zatím daří, což dokumentuje i spuštění projektu rAMpa. Na internetovém portálu http://www.rozhlas.cz/rampa/portal/ představuje produkci amatérských vokálních a instrumentálních souborů. Informace a ukázky novinek můžete slyšet vždy v sobotu odpoledne. Ze souborů spjatých s evangelickou církví jsme zatím našli jen táborský Hlahol. Neváhejte a přihlaste se!
Mimořádně berem na milost Lidovky, rozhodl Ezediáš Pumlan poté, co si V trutnovském ráji Jana Rejžka (LN 27. 8.) přečetl jeho dojmy z „českého Woodstocku“ v Trutnově: „…byl jsem naprosto vstřebán atmosférou zhmotněného Facebooku, kde se setkáváte s lidmi, které znáte jen podle jmen… Rudolf Pellar! Šestaosmdesátiletý šansoniér a překladatel vyzařoval sebeironické cohenovské charisma, dělal si s mladým publikem, co chtěl, a přiměl i o tři generace mladší diváky, aby mávali zapalovači na Mackieho Messera. … Když jsem v našem stanu vedl dialog s evangelickým farářem Jakubem Schwarzem Trojanem o Janu Palachovi, jehož odkaz vyložil jako nadčasovou výzvu k odolnosti proti jakémukoli bezpráví a manipulaci, puberťáci nadšeně tleskali. Na chvíli jsem propadl bludu, že to tihle prvovoliči na podzim u uren nenechají jen tak. Jenže jiní zástupci nadějné generace mezitím vykrádali stany…“