Prvním krokem… bude zhroucení válečného obrazu nepřítele… kdesi vzadu postávají už dnes nové tváře blízkovýchodní politiky. Druhým krokem bude smiřování s realitou. Palestinci jsou – a budou. Izraelci jsou – a budou. Třetím krokem bude budování a rozšiřování pásma minimální shody … Potom přijde suverénní palestinský stát. To všechno se neobejde bez odvahy jít proti proudu … ale také bez odvahy rozlišovat. (Petr Pospíchal, Zeď v nás, LtN 17)
Jedni to (mimohudební apely – red.) řeší tak, že pojímají umění jako intelektuální hru, jiní pokračují v linii staré jako samo umění: otvírat lidské problémy a dívat se na ně jinak, než to dělá třeba politika či filosofie. … Hudba je úžasná v tom, že dokáže problém otevřít, ale nevnucuje žádné hotové řešení. Je v ní obrovská svoboda… (skladatelka Silvie Bodorová u příležitosti uvedení oratoria Juda Makabeus, Rozhlas 19/02)
„Poslední slovo v eticky sporných otázkách může mít individuální lidské svědomí, nikoli církev. Reformace byla přece vyjádřením myšlenky, že se církev nemá vznášet jako instituce nad lidmi, ale že ji mají vytvářet jen a jen lidé samotní“ – odpovídá (m.j. v souvislosti s problematikou eutanasie) bývalý katolický kněz a tajemník nizozemského Pax Christi Jan ter Laak na otázku Stali jste se tak trochu protestantskými? (Respekt 18)