Závěrečnou řeč ze zatím posledního líčení s Kateřinou Krejčovou, obviněnou z útoku na veřejného činitele při bránění pochodu „šibenicových demonstrantů“ v létě 2015, otiskl 15. 2. 2017 Deník Referendum:
…Během posledního roku a půl za mnou přicházeli nezávisle na sobě disidenti a signatáři Charty 77 a vyjadřovali mi podporu. V minulosti jsem nebyla příliš citlivá vůči odkazu disentu, myslím, že mnozí z mé generace se cítili jeho mýtem velmi přesyceni, ale solidarita, kterou v těchto lidech můj případ probouzel, mě zaujala. Pamětníci pendrekového zákona (!) i o generaci mladší signatáři Charty mi opakovali: opravdu si nechal napsat neschopenku?! Tyhle metody známe! Je to pořád stejné. …
Jsem přesvědčena, že policie nesmí ignorovat ústavu, porušovat výkon shromažďovacího práva, sympatizovat s krajní pravicí, zneužívat uniformy, služebního průkazu a obušku k mlácení svých názorových oponentů a především, nemá právo testovat jako v laboratoři, zda blízké osoby poškozených dokážou zanechat takové chování bez povšimnutí, nebo se proti němu vymezí. Jsem na sebe vlastně velmi hrdá, že jsem v tomto Stanfordském experimentu nereagovala skutečným útokem (nakopnutím, úderem, škrcením a podobně), ale pouze zoufalou snahou zakrýt přítele vlastním tělem. Znamená to, že jsem společensky nebezpečná méně než sofistikovaný tyran v uniformě – policista Kloubek. …
Pokud můj případ pomůže upozornit na problémy zneužívání pravomoci úředních osob, policejní zvůle a represe a umělého konstruování trestných činů, pokud pomůže komukoliv, kdo bude chtít uplatňovat svá ústavou garantovaná práva, aby byl odvážnější, pak nespravedlivé trestní stíhání svůj účel splnilo a já ho přijímám s pokorou a jsem za něj vděčná.