Nekrolog Viktora Dobala (viz rozhovor Pt 3/07) napsal pro poslední slovo v LN 14. 2. Jan Rejžek: „Dnes Tomáš Halík sloužil u svatého Salvátora zádušní mši za Viktora Dobala. Jeho jméno možná není známo jako Dejmalovo, no a co. Oba patřili v rozechvěle polistopadové době k lidem, pro něž politika nikdy nebyla výtahem k moci, prebendám a dozorčím radám jako později. V době, kdy jistý Čunek leda sledoval bezpečnost práce ve vsetínské Zbrojovce, poslanec ODA Dobal se staral o národnostní menšiny, bojoval za restituce církevního a židovského majetku, zamýšlel se nad Benešovými dekrety. Skromností, odvahou, s níž před listopadem zakládal HOS, vzděláním v teologii, politologii a sociologii, nemával jak s fanglí. Proto se do ‚high‘ politiky nehodil. Radši překládal, trmácel se na univerzitu do Karviné a dělal průzkumy mezi Romy.“
Na lednovou záplavu rozhovorů s dnes už bývalou ředitelkou Radiožurnálu reagoval Milan Šmíd – 16. 1. 2008 ve své http://www.louc.cz: prokázala se tu opět „stádnost českých tištěných médií, která se bezhlavě ženou za tématem, jež právě frčí, aniž by si položila otázku, zda by nebylo užitečnější usilovat o svůj vlastní specifický profil. Takový profil, který si půjde vlastní cestou, bez honby za senzacemi typu Anička-Adam-Barbora, profil, který se nebude vozit na vlnách okamžitého a krátkodechého čtenářského zájmu, ale který nebude litovat času a peněz, aby vyhledal a zpracoval vlastní témata, kterými veřejnost zaujme.“
„Což o to, času nelituju, ale kde vzít ty peníze,“ povzdechl si 16. 2. Ezediáš Pumlan.