Jako vánoční pozdrav přijměte několik moudrostí z bezdomoveckého Nového prostoru:
…Není to ale tak, že pro křesťany Ježíš už přišel a žádný další Ježíš už přijít nemůže?
A na to se v Janově evangeliu praví: „Hledíte na ty zázraky, které konám? Amen pravím vám, že i vy budete konat takové zázraky, a ještě větší. “ Což neznamená nutně nějaké uzdravování slepých, ale třeba také prolamování zákonů, které už jsou umrtvující. Činění věcí nových. Chápeme Ježíše jako někoho, kdo přinesl Nový zákon, a tím to celé skončilo, … nebo je také inspirací pro analogické jednání?
Pro vás byl důležitý pobyt v USA před několika lety. Čím vás Amerika překvapila?
Bude to znít banálně: nejvíc mě překvapila mnohostranností. Je tam možné najít potvrzení těch nejidiotštějších klišé o Americe a Američanech. Na druhou stranu člověk snadno potká špičkové intelektuály a lidi nesmírně občansky angažované … Elity jsou mimořádně elitní, občanští aktivisté mimořádně kreativní a burani nejburanštější na světě.
Největší radost mi udělala komunitnost života. V té společnosti nikdo sám nepřežije. Kdo je sám, tomu nezbývá nic jiného než McDonald, Star-Bucks a ta nejhloupější popkultura. Lidé se, aby přežili, musejí sdružovat do komunit. Církve mezi takové komunity patří.
V jakém smyslu?
Jak to v které farnosti vypadá, si rozhodují místní… když chtějí kostel, musejí si ho postavit, … když chtějí faráře, musejí si ho zaplatit atd. Komunitní život je pro církve stejně důležitý jako jejich liturgie. Nedělní setkání v americké kongregaci, a je úplně jedno, jestli je katolická, anglikánská nebo baptistická nebo jakákoli, má první část, kdy je samotná bohoslužba, a druhou část, tzv. coffee-hour, kde se obvykle popíjí káva s nějakými cookies, tlachá se a řeší se komunitní záležitosti a také se vymýšlejí věci, které se týkají nejen církve, ale i jejího působení na veřejnost, charity.
(Z rozhovoru s Martinem C. Putnou „Budete konat zázraky“ v Novém prostoru č. 402)