„Vy, evropští intelektuálové, máte tendenci vidět všechno černobíle: víte přesně, kdo jsou ti dobří a kdo špatní. Fašismus a antifašismus – člověk hned ví, na jakou stranu by se postavil, kdyby v té době žil, že? Kolonialismus a antikolonialismus, to je taky jasné. Apartheid už z principu úplně černobílý. Vietnam, totéž. Chcete demonstrovat proti těm špatným, podepsat petici na podporu dobrých a jít pak do postele s pocitem dobře vykonané práce. Ale izraelsko-palestinská otázka je boj spravedlivého se spravedlivým, někdy nespravedlivého s nespravedlivým…“ (Amos Oz v rozhovoru v Reflexu)
„…jeho pavučinové, senové, papírové či hodiny tvořené pouhým strojkem představují značný posun v poetice předmětů. Čas je v nich neokázalý, jakoby odpoutaný od hmoty, autor se zde v žádném případě neváže na důkladné řemeslné zpracování, jímž je jinak proslulý – naopak, ty hodiny vybavené miniaturními, běžně dostupnými německými strojky využívají zcela neopracovaných přírodních materiálů. Vteřinové ručky v podobě stébel trav (pečlivě vybíraných na slovenských lukách, ale i v okolí domu) dávkují čas hravě, v interiéru jsou zdroji malých neklidů. Trávy vteřinek jakoby přitakaly rytmu života – tik tak, jen tak, tak tak, no tak, až pak, zas tak, tik tak, tož tak… navozují totiž osvobodivý náznak, že čas může být hrou, že nemusí být tíživý.“ (kurátorka Anežka Šimková na vernisáži výstavy designéra Víta Cimbury v Benešově 19. 11. 2009)
Heslem undergroundu bylo Jirousovo „hlavně aby nezmizela radost“ a podle toho jsme se řídili… Osobně bych navrhl Ústavu pro zkoumání komunismu místo ustavičného rýpání se v nudných fízláckých spisech zorganizovat konferenci na téma „Úloha legrace v disentu a opozici“. Může se vyprávět o Braku či Hrobce Olgy Havlové, o Společnosti za veselejší současnost, o tom, jak redakční kolega Honza Brabec ukradl na Bartolomějské foto estébáckého fotbalového týmu, které pak vyšlo v Revolver Revue, nebo o tom, jak měl Saša Vondra sledovačku, když sháněl toaletní mísu… (Jan Macháček, Jak jsme se za komunismu nenudili, 16. 11. 2009)
Čím bych připil, ptáš se, k výročí svobody? Onehdá večer, kolem dvacátého výročí, popíjaje letošní naprosto mimořádné vína, slyším z bedny Lou Reeda, jak zpívá s Joan Baez v Praze, tož to sem už nevydržél a valily mně proudem z očí slzy jak míza z narašené jarní révy. Tak jsem svojú „slováckú bordeauxskú směskú“ Cabernetu Franc, Merlotu a Cabernetu Sauvignon zaléval svobodu a napájel svoju radost. Každý rok vynikající! Nebýt svobody, asi bysme to tu nepěstovali! Ideální víno k takové příležitosti! Eště kdyby teho obojího bylo víc a častěji! Zdraví Marek