2. část rozhovoru s ing. Petrem Ženatým, vedoucím ekonomem Kanceláře synodní rady ČCE, v průběhu posledního zasedání 28. synodu, krátce po schválení dokumentu o hospodaření, jehož obsah ve stručnosti přinášíme na protější straně
Rozhodnutí synodu znamená pro církev zásadně nový směr ve způsobu hospodaření. Jste s tímto rozhodnutím spokojen?
Ano, jsem spokojen. Z 99 % byly naše návrhy přijaty.
Sbory budou o materiálu jednat, atmosféra synodu se těžko přenese do jednotlivých staršovstev, a je možné, že některé věci vyvolají nepochopení. Z čeho máte největší obavy, kde vidíte největší úskalí?
Za prvé může dojít k nepochopení v zásadní věci – ve vztahu církve a státu. Synod mě nezbavil dojmu, že klec, ve které jsme vyrůstali, nám vpodstatě vyhovovala. Byli jsme trošku proti režimu, ale na jistoty, které nám dával, jsme si zvykli a považovali je za samozřejmé. Církev si musí vyřešit rozpor mezi touhou po jistotě finanční a touhou po nezávislosti.
Myslíte, že církev pořád pošilhává po státních dotacích?
Z řady vystoupení delegátů na synodu mám pocit, že církev by byla nejraději, kdyby ji teď někdo za její zásluhy honoroval. To se mi zdá zarážející, vždyť celý minulý systém byl do značné míry postaven na tom, že stát honoroval za zásluhy, nemluvě o tom – nejsem teolog – zda kategorie.zásluhy církve“ je vůbec relevantní. Někteří jsou však hluboce přesvědčeni, že církev tento nárok má vznést a těžko se jim to vymlouvá.
Finanční závislost na státu a nezávislost církve se vylučují?
Určitě. Pobírat státní dotace na platy kazatelů znamená závislost morální, závislost odpovědnosti. Jde o naši svobodu. Je či bude to poznání celé církve?
Mantinely, v nichž jsme se dosud pohybovali, jsou pryč. V nových podmínkách se všichni teprve orientujeme. Mnozí jsou dezorientováni, ale zarputile trvají na svém. Nikdo dnes nevíme úplně přesně, kde je pravda, ale nebudeme-li společně hledat a nebudeme-li ochotni měnit svá stanoviska, budou další rozhodování velmi obtížná.
Co především bude nový způsob hospodaření pro církev znamenat?
Myslím, že především změnu myšlení. Zatím si bohužel církev asi neuvědomuje, že přechodem na svobodu svého rozhodování přebírá také veškeré závazky z toho vyplývající. Při každém rozhodování bude muset promýšlet veškeré důsledky. V naší církvi se pořád velké peníze, zisk a prosperita berou jako něco nečistého a podezřelého, ale přitom církev peníze potřebuje a musí s nimi hospodařit. Musíme si peněz začít vážit, neboť jsou vyjádřením určitého kvanta poctivé práce – říkám poctivé práce, protože jinak by neměly hodnotu. Jestliže mají hodnotu, je za nimi poctivá práce, nemohu jimi pohrdat. Církev nesmí vystupovat jako mravokárce. Z toho všeho vyplývá mimo jiné, že církev se musí naučit být zaměstnavatelem. To se zatím pořád nechce vzít na vědomí. Základní poučka zaměstnavatele (nejen u soukromníků, ale dokonce i v socialismu) je zaplatit své zaměstnance. Raději se neplatí faktury apod., ale pro zaměstnance musí peníze být. Tím spíš by to mělo být jasné v církvi. Kvalifikovaná účetní má dnes v Praze u soukromníka plat od deseti do patnácti tisíc měsíčně. Osmitisícový platu odborníka jest automatický. Jestliže církev hodlá zaměstnávat odborníky za čtyři tisíce jenom proto, že jsou to bratři a sestry, je to vydírání. Zaměstnanec má mít nárok na plnou odměnu. Jestli chce brát míň, má vždycky možnost dát svobodně církvi dar, ale církev nemůže nikoho k, daru apriorně odsuzovat. A proč církev vydírá své zaměstnance? Aby ostatní nemuseli vybrat po dvacetikoruně navíc. Tady bude muset dojít k velkým změnám v myšlení církve.
Synod se na novou cestu vydal, snad je tedy církev odhodlána tyto změny podstoupit Děkuji za rozhovor.
Ptal se Ezediáš Pumlan v. ú.