Nedávno se mi dostala do rukou půvabná publikace Hebrejky od Jana Fingerlanda. Zabývá se postupně jednadvaceti ženami, jejichž příběhy jsou popsány v bibli. Fingerland vystudoval politologii, filozofii, židovská studia mj. i v Jeruzalémě. Od roku 2021 rovněž ve spolupráci s Jewish Community Center Prague tvoří podcast Předvařená bible, ve kterém Starý zákon vykládá „nenáboženským způsobem“. V podobném duchu se nese i jeho knižní debut, který byl mj. nominován i na Magnesii Literu 2022 a jako kniha roku v Deníku N (Litera za publicistiku, resp. non-fiction). I když nominace Hebrejky neproměnily, rychle se dostaly do obecného povědomí.
Autor je tedy více než poučený, čtenář může očekávat velmi důkladný rozbor biblických postav židovským pohledem, což je pro mne osobně vždy velmi inspirativní. Navíc je zkušený žurnalista, a tak píše čtivě, dobrodružně, kniha čtenáře baví. Kniha je tedy poučená a zároveň může být zajímavá pro velmi široké publikum. V tom vidím její hlavní vklad, může otevřít bibli i lidem, kteří nejsou uzavřeni do některé z náboženských bublin. Pro nás faráře může být kniha užitečná jako sumář různých interpretací, zejm. ty z rabínského prostředí jsou pro mne osobně atraktivní.
Hned první postava – Eva – je popsána velmi důkladně, autor vypsal různé interpretace a nebál se vnést do popisu i své vlastní hodnocení. Čtenář tak např. pochopí, že různé interpretace Evy jako původkyně dědičného hříchu jsou pomýlené. Dozví se také interpretace z oblasti feministické teologie, religionistiky. Zejména potěší autorovy poznámky literárně biblické: „Mužovo zvolání nad nově stvořenou ženou vypadá spíš jako radostné zavýsknutí. A když ji pak po Kainově narození označí za ‚Evu‘, ‚dárkyni života‘, není to chvála a údiv nad její nečekanou schopností?“ (str. 16). Dále Fingerland konstatuje, že muž i žena si svou identitu udělují vzájemně. Od začátku také Fingerland prošpikovává knihu poznámkami z moderní kultury: „Kamkoli jdete, žena je kořenem všeho zla (str. 15). Byla první, kdo se zakousl do ovoce, a teď všichni žijeme v hříchu.“ Fingerland upozorní, že tato slova nenapsal svatý Pavel (Fingerland užívá katolické terminologie), ale jde o úryvek z písně Boba Marleyho Adam a Eva. Fingerland upozorňuje, že Marley jako rastafarián převzal motiv naší kultury, totiž dědičnou vinu žen, zároveň ovšem dodá, že mu to nebránilo zplodit řadu dětí s několika ženami, jež nebyly jeho manželkami.
Z řečeného je snad poznat, jak bohatý materiál kniha představuje. Čtenář si může užívat nad přehršlí někdy až kolážovitě seskládaného materiálu a vybírat z něj, co zrovna potřebuje.
Zároveň z knihy docela jasně vystupuje fakt (a to směrem ke konci knihy čím dál zřetelněji), že Fingerland není teolog, což samo o sobě není nic špatného, je to fakt, který je třeba vzít na vědomí. Proto nemá smysl Fingerlanda kritizovat za to, co teologicky nezvládl. Nicméně čtenář by na to měl být připraven, kniha nepodává jasné teologické závěry. Je to patrné už v citované pasáži o Evě. Byť se na jiném místě Fingerland problematiky narození Kaina dotkne, přesto nezazní úplně zřetelně teologický problém vztahu člověka a Stvořitele, když právě při narození Kaina Eva sama sebe povýší na stvořitelskou úroveň. Fingerland se problému dotkne, upozorní na něj, ale dál ho nerozpracovává, nepouští se více do etického hodnocení situace. Např. pasáž o „dárkyni života“ by bylo dobré dál teologicky rozvést – jak tuto roli člověk chápe a co ho dělí od skutečné stvořitelské moci daru nového života. Jak ale bylo řečeno, autor není teolog.
Kniha ovšem jako by postupně ztrácela dech, čím dále čtenář v čtení postoupí, tím víc vystupují různé odkazy na popkulturu, které mne osobně přestávaly bavit. Na druhou stranu jsou tyto odkazy jistě důležité pro jinak uvažujícího čtenáře, takže ani toto nelze považovat za chybu, spíš je to záležitost čtenářovy preference. Fingerland přemýšlí mj. nad vztahem židovství k cizincům, např. u královny Jezábel konstatuje, že je postavou negativní, protože byla cizinka, protože „Bible je plná varování před cizími ženami“. Jezábel trvá na své identitě – na rozdíl od pokorné Rút, která se identity vzdá (str. 196). Fingerlandovo přemýšlení vede čtenáře mnoha zákrutami, nasvěcuje postavy z různých stran. V tom spatřuji velkou devízu knihy – pro mne jako faráře obsahuje kniha mnoho motivů. Právě v tom může být na druhou stranu i problém, který např. vyvstává při jeho podání postavy královny Ester. Fingerland cituje různé rabínské interpretace, podle nichž jsou mužské postavy v této biblické knize veskrze směšné nebo trapné. Ubohá je i postava Mordechaje. Údajně může za Hamanovu nenávist, protože se mu odmítá klanět. Je pyšný a jde mu hlavně o prestižní souboj s domýšlivým Hamanem. Dále propadá panice a roznáší ji po městě (str. 236). Snad proto, že Fingerland není teolog, unikají mu podstatné aspekty problému, s nímž se kniha Ester vyrovnává. Popisuje boj proti státnímu zbožštění moci. Fingerland neupozorňuje, že kdyby Mordechaj neprotestoval, nebyla by Ester vystavena konfliktu, neměla by později šanci zachovat se jako odvážná věřící žena. Mordechaj vystupuje jako aktivista, který upozorňuje, že se děje bezpráví. Zajímavé by bylo zkoumat, jak moc chrání Ester její pozice – v situaci, kdy je vyhlášen pogrom. Celá tato protitotalitní linka jakoby se vytratila. Příběh popsaný Fingerlandem se tak stává opět úctyhodnou sbírkou různých námětů a inspirací nalezených po všech (čertech).
Ke konci knihy jsem měl chvílemi pocit, jako by kniha byla mnohomluvnou rešerší se zaměřením na bulvár… Jak ovšem bylo několikrát řečeno, autor není teolog, je především žurnalista. V tomto ohledu se jedná o knihu zdařilou, čtivou, přístupnou a jsem rád, že se na našem trhu takové dílo objevilo.
Jan Fingerland, Hebrejky – Biblické matky, démonky, královny i milenky. Pražské příběhy 2022