V minulém čísle jsme přinesli zprávu o tom, že Jan Asszonyi, kazatel Církve bratrské odjel k české jednotce SFOR v Bosně. Při zvláštních bohoslužbách v Praze dne 29.10. 1997 přijal pověření kp službě vojenského duchovního jak od vlastní církve, tak i od Ekumenické rady církví a České biskupské konference. Výraznou zárukou toho, že tato služba má mít skutečně ekumenický ráz, bylo svědectví kněze Tomáše Holuba, který s českými vojáky v Bosně trávil rok 1996/97. Z jeho promluvy, kterou nám laskavě poskytl Jaromír Dus, vybíráme:
Ježíš jasně říká: „Jestliže já, Pán a Mistr jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ Tato věta nás vybízí ke službě, ve které člověk podle Kristova vzoru nehledá sám sebe, ve které je ochoten sám sebe ponížit a přijmout opovržení i odmítnutí. Tato evangelijní věta nás vybízí ke službě, která nabízí pomoc, ale nevnucuje se, která má úctu před každým člověkem a jeho vnitřní svobodou.
A přesně takováto služba na Tebe čeká v Bosně. Není to žádný med, to už nyní víš sám moc dobře, znamená to opustit vážené postavení uznávaného a po právu milovaného kazatele ve svém sboru, vzdálit se na čas od své manželky a odejít do prostředí, které je navenek poznamenané a zatížené hrůzami války a lidské nenávisti a uvnitř obrovskou škálou dramatických osudů lidí, kteří mnohby ve svém životě o evangelijní naději neslyšeli ani jedno jediné pravdivé slovo.
… Tvá služba bude modlitební záležitostí našich církví, my ji zkrátka vezme: me před Bohem za svou. Přeji ti a budeme za to také společně prosit, aby ti vědomí této zavzatosti do společenství modlících se bratří a sester bylo vždy posilou. Myslím, že evangelium jasně říká, jak úžasnou sílu má právě modlitba v jednotě.
Naše společnost je dnes velice nemocná skupinovým egoismem; politické strany, vlivné lobby nejrůznějších skupin mnohdy nepřemýšlejí o ničem jiném než o svém vlastním prospěchu, o své vlastní perspektivě a prosperitě. Kéž se my všichni sjednotíme v modlitbě, aby služba církví v naší armádě byla, jasným a pravdivým svědectvím, že Kristovým učedníkům, kteří se za jméno „křestán“ pouze neschovávají, ale skutečně se snaží žít z poselství evangelia, je jakýkoli skupinový lobbismus naprosto cizí…
Bratr Asszonyi pak slíbil mimo jiné: „Uvědomuji si a přijímám ekumenický charakter služby, do které jsem vysílán, a zavazuji se, že budu respektovat svobodu svědomí všech. – Chci přispívat k vytváření bratrského společenství mezi vojenskými duchovními.“
V naší církvi je vojenský duchovní stále ještě spíše jen předmětem švejkovského výsměchu. Jenže i v armádě, stejně jako na jiných nepříjemných místech, je možné evangelium zvěstovat svobodně a bez nátlaku, nebo se o to aspoň pokusit. Přestaňme už nadávat na literární postavu feldkuráta Katze, a věnujme svou – také modlitební – pozornost skutečným věřícím, kteří pomáhají všem bližním v obtížných situacích, bez ohledu na jejich příslušnost k té či oné církevní skupině. To je pravá ekumena, zakládající se zezdola, na elementárních mezilidských vztazích, všude tam, kde církve respektují rozmanitost světa a jeho obyvatel, a nelobbují v něm pro sebe, ale pro Krista.
P. S. Do pracovního návrhu liturgie zmíněných bohoslužeb se vloudila stylistická neobratnost: „Uvědomuji si a přijímám ekumenický a primárně neevangelizační charakter služby, do které jsem vysílán.“ Podtržená slova byla včas nahrazena formulací o „svobodě svědomí“, a slib byl ve skutečnosti pronesen tak, jak je uvedeno výše. ČTK však překvapivě oznámila, že se J. Asszonyi zavázal, že „nebude zdůrazňovat své protestantské vyznání“ (LN 27. 10. 97). Nabízí se závěr, že zpravodaj ČTK unáhleně použil pracovního návrhu liturgie místo platného textu, a navíc zaměnil slova „evangelizační (evangelický) protestantský“. Poučení pro ČTK: prosíme, vyvarujte se dezinterpretací primárně pozitivního charakteru liturgických textů!