rozhovor s Janem Litomiským
Ing. Jan Litomiský, původním povoláním agronom, je dlouholetým členem staršovstva evangelického sboru v Opatově, jedním z prvních signatářů Charty 77 a zakládajícím členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za činnost ve VONS byl od února 1981 do února 1984 vězněn a do února 1986 podroben tzv. „ochrannému dohledu“. V roce 1987 byl mluvčím Charty 77 a delegátem synodu ČCE za horácký seniorát. Po listopadu 1989 byl starostou v Pelhřimově, podílel se na vzniku Křesťanskodemokratické strany a jako její člen byl ve volbách 1990 zvolen na kandidátce Občanského fóra do ČNR. Ve volbách 1992 byl zvolen na kandidátce KDS do poslanecké sněmovny. Nyní kandiduje za ODS v senátních volbách ve volebním obvodu č. 15 (Pelhřimov a Jindřichův Hradec). První kolo voleb se bude konat ve dnech 15.–16. 11. 96.
Co chceš voličům v senátních volbách nabídnout? Čím by ses v senátu zabýval?
Senát v našem ústavním systému plní tři funkce: kontroluje poslaneckou sněmovnu, podílí se s ní na tvorbě zákonů a zajišťuje politickou stabilitu. Poslední úkol senátu považuji za nejdůležitější. Budu-li do senátu zvolen, budu usilovat o to, aby pokračovala reforma naší společnosti, zahájená po listopadu 89, abychom se v žádném případě nevraceli zpět k socialismu.
V senátu bych se zabýval, tak jako dříve v poslanecké sněmovně, otázkami veřejné správy, životního prostředí a problémy venkova. Vzhledem k poslání senátu bych ale chtěl svůj obzor rozšířit i na celkovou reformu právního řádu v našem státě, která je po revoluci teprve v polovině cesty. Na jedné straně chci usilovat o deregulaci, tedy odstranění zbytečných právních předpisů, na druhé straně bych chtěl posílit stát v těch záležitostech, které mu bytostně náleží, například v boji proti zločinnosti a při vymáhání občanských a smluvních povinností – řečeno s Lutherem: „posílit světský regiment“.
Ke konzervativní politice ses hlásil už dříve, například v rozhovoru, který jsi Protestantu poskytl před třemi lety. Také tam ovšem říkáš, že politika nemůže změnit člověka, což zní spíš liberálně.
Liberalismus a konzervatismus tady mají hodně společného. Já jako konzervativec zdůrazňuji, že člověk musí mít nejen svobodu, ale že musí mít také nějaké meze svého jednání. Ty meze vždycky musí být tam, kde by člověk svým jednáním mohl začít ohrožovat práva a svobody druhých.
Jak ale prosazovat tradiční hodnoty tam, kde nelze změnit člověka? Jak potom můžeme usilovat o reformu společnosti?
Skutečná změna člověka, to je funkce Ducha svatého. Ale pravda je, že dobré zákony a jejich důsledné prosazování také člověka vychovávají, přinejmenším tím, že jsou mu tradiční hodnoty neustále takto připomínány.
Před třemi lety jsi v rozhovoru pro Protestanta poznamenal, že v politice velkých stran se objevují „ultraliberální postoje“. Proto jsi – jakožto stoupenec konzervativní politiky – vstoupil do „křesťanské“ strany, KDS. Jenže KDS přešla do ODS a ty s ní…
ODS je strana s velkým rozpětím názorů a převážná většina členů ODS smýšlí nesocialisticky. Integrací s KDS došlo nepochybně k posílení konzervativního křídla v ODS, které tam vždycky existovalo.
Jak na sloučení reagovali další členové KDS?
Necelá polovina členů KDS přešla do ODS. V našem okrese přešli do ODS zejména aktivní členové KDS. Naprostá většina nevstoupila do žádné strany. K lidovcům, pokud vím, přešli jen jednotlivci.
Ve tvém volebním obvodu nedošlo k dohodě koaličních stran, kandidují zde vedle ODS i ODA i lidovci. Můžeš nám něco prozradit o svých protikandidátech?
Osobně lituji, že k dohodě o společném postupu nedošlo. Věřím, že k této dohodě dojde aspoň před druhým kolem, pokud se bude konat, a to bude asi ve většině volebních obvodů. Mými protikandidáty jsou Mgr. Kesl z Pelhřimova za KDU-ČSL, kterého trochu znám, Mgr. Paulík za ODA, kastelán na zámku v Jindřichově Hradci, a pan Štěch, kandidát ČSSD, odborový funkcionář z Prahy. Další protikandidáti zatím nejsou známi.
KDS se jednoznačně stavěla za restituci veškerého církevního majetku. Teď se mají církvi vrátit lesy. Není to nedůsledné? A nepřijdou zkrátka ostatní církve?
Myslím, že nemusí být vráceny pouze lesy, ale i některé budovy. Pokud jde o zemědělskou půdu, tam zřejmě k restituci nedojde, protože katolická církev (s výjimkou řádů) o ni zájem nemá. Pokud jde o nekatolické církve, mohlo by dojít i k vrácení zemědělského majetku, pokud by o něj projevily zájem. Domnívám se, že vůči nekatolickým církvím bude vláda v této věci velmi velkorysá, už proto, že z hlediska objemu se jedná o majetek celkem zanedbatelný.
Jinými slovy, například ČCE by měla být aktivnější ve svých požadavcích?
Domnívám se, že majetek ČCE vznikl z darů a odkazů věřících. A pokud církev tyto dary jednou přijala, měla by se dál starat o to, aby s nimi bylo nakládáno hospodárně a v intencích dárců.
Jak se katolická církev o lesy postará?
Každý vlastník lesa musí dodržovat lesní zákon. Ten ukládá každému velkému vlastníku, aby si platil odborného lesního hospodáře. Katolická církev obvykle měla dobrou ruku při výběru svých lesních hospodářů v minulosti. Věřím tedy, že tomu tak bude i nadále.
V diskusi o odluce se často uvažuje o daňových asignacích…
Osobně bych se nebránil zavedení asignací, ale v malé, rozumné míře. Hlavní námitka proti daňovým asignacím je, že pokud občané mohou sami určovat, na jaký účel budou jejich daně použity, dochází zpravidla k nadměrnému hromadění prostředků v jedné oblasti a k nedostatku v jiné. Jedny instituce pak utrácejí za každou cenu, zatímco druhé, které zrovna v té době nejsou v módě, strádají. Z tohoto hlediska by asi bylo čistší, kdyby církve byly financovány z příspěvků, podobným způsobem jako ostatní neziskové organizace.
Co by to znamenalo například pro sbor ČCE v Opatově?
Opatov je už řadu let neobsazen a administruje se z jiných sborů, takže nás by se to vlastně prakticky netýkalo. Ledaže bychom museli přispívat na společný církevní fond pro financování duchovenské služby. Domnívám se, že vše záleží na víře lidí. Pokud jsou lidé přesvědčeni, že duchovenská služba má smysl a je potřebná, pak by na ni měli v dostatečné míře přispívat.
Jak se díváš na to, když se v politické straně angažuje osoba duchovní – farář či kněz, jáhen, diakon a tak dále?
Pokud jde o faráře, nepovažuji to za vhodné. Farář může mít vlastní politický názor a může ho veřejně projevovat, ale přímé angažování v politické straně jednak může vyvolat rozbroje ve sboru a nedůvěru, jednak brání faráři zachovat si potřebný odstup od politického rozhodování.
Pokud by došlo k druhému kolu, do kterého by ses nedostal: doporučil bys voličům kandidáta ODA nebo KDU-ČSL?
Kandidáti obou vládních stran jsou pro mě přijatelní a mohl bych jednoho z nich doporučit.
A kterého, to teď nemá smysl řešit, že ano…? – Na druhou stranu, co by to pro tebe znamenalo, kdybys byl zvolen? Stěhování?
Do Prahy bych se v žádném případě nestěhoval, protože za výhodu senátora považuji i to, že je úzce spjat se svým volebním obvodem, který je menší než volební obvod pro volby do poslanecké sněmovny. A já považuji práci s voliči za stejně důležitou jako práci v parlamentu.
Co bys chtěl nyní vzkázat evangelickým voličům?
Především aby nepodlehli socialistickému mámení a za druhé, aby volili charakterní osoby, o kterých něco vědí a jejichž politika je čitelná.
Otázky dne 13. 9. 96 kladl a za rozhovor poděkoval
Jan A. Dus