povídej mi o vlkodlakovi
co žije ve skříni mezi tvými šaty
povídej mi jak ve tvém
pokojíku kvílí meluzína
nebojíš se tmy ale bytostí které z ní vystupují
jako je zlý čaroděj s obličejem černého kocoura
nebojíš se výšek ale dlouhých pádů do neznáma
co když ráno z protějšího okna upír do slunce zamžourá
dlaně strachu jako dvě skály
vyrůstají na obzoru
nebojíš se tmy ale zlověstných hlasů za svými zády
které se potichu domlouvají co s tebou udělají
nebojíš se ani pavouků ale když se teď a tady
procházejí po zdi jsi vyděšená a dech se ti tají
dlaně strachu jako dvě skály
vyrůstají na obzoru
posloucháme ty divné zvuky a venku usíná město
skomírající plamínek svíčky na nočním stolku asi
stejně jako já vůbec neví na co myslíš ale přesto
cítí ve tvých očích něco s čím úplně nesouhlasí
dlaně strachu jako dvě skály
vyrůstají na obzoru
povídej mi o vlkodlakovi
co žije ve skříni mezi tvými šaty
povídej mi jak ve tvém
pokojíku kvílí meluzína
dlaně strachu jako dvě skály
vyrůstají na obzoru
Jan Škrob