Nikdy mě zvlášť nezajímal Harry Potter, ale nedávno jsem se dozvěděla o dramatickém příběhu skrytém za natáčením filmů o tomhle kouzelnickém hrdinovi. David Holmes byl mladý kaskadér a nadaný gymnasta. Vzhledem ke svému malému vzrůstu byl předurčen být kaskadérem pro dětské herce a zejména pro hlavního protagonistu Daniela Radcliffa. V roce 2009 v jeho pětadvaceti letech se mu při zkoušce před natáčením stala nehoda – došlo k moc velkému nárazu o stěnu při simulovaném výbuchu a David si zlomil krční páteř a ochrnul (v současnosti může hýbat již jen omezeně jednou rukou).
Nejdříve jsem se setkala s dokumentem The Boy Who Lived (nominovaném na cenu BAFTA), ve kterém sledujeme příběh Davida, jeho přátel a kolegů z filmové branže. Tenhle film mě silně zasáhl svou lidskostí, silou přátelství i nadějným poselstvím. (Viděla jsem ho už několikrát…) Sledujeme Davida, pro kterého byl pohyb vším a který miloval kaskadérskou práci, jak se musí vyrovnávat s uvězněním ve vlastním těle a stále se zhoršujícími zdravotními problémy. Všechny nepředstavitelné temnoty prostupuje jeho radost ze života a vděčnost za různé malé dary, které si stále uvědomuje. Můžeš se nadechnout a vidět slunce? Je to dar. Nemá to každý. David Holmes je fascinující charismatická osobnost. Jeho humor, přístup k životu a hledání pozitivity dokáže strhnout a taky dojmout. V dokumentu ho třeba pozorujeme, jak absolvuje psychicky náročnou kontrolu v nemocnici a u toho zároveň zvládá empaticky si povídat s ošetřující sestrou a rozesmívat ji. Ukazuje nám, že když se rozpadá náš svět a budoucnost je kdovíjaká, zbývá žít naplno v přítomnosti. V podání Davida je ta přítomnost pestrobarevná, vtipná, plná povídání s kamarády i cizími lidmi a projasňuje ji každá milá prožitá drobnost.
Stejnojmenná kniha od Davida Holmese vyšla na konci loňského roku. Oproti dokumentu se zde můžeme dočíst více o vnitřním prožívání zraněného kaskadéra, o tom jak se vyvíjel jeho životní příběh. David musel najít nový smysl svého života a přenastavit od základu svůj způsob existence. Kniha je plná vtípků, intimních detailů i těžkých depresivních momentů. Přečetla jsem ji se zatajeným dechem během pár dní. Můžeme s ním projít chvíle, které ho proměňovaly a utvářely jeho osobnost. Třeba moment, kdy si uvědomil, že už není závislý na uznání od staršího kolegy. Nebo pozorování barevné sochy Tulipány od Jeffa Koonse.
David sám to popisuje: to, že jsem si zlomil páteř, ze mě udělalo muže.
Dokumentární film – The boy who lived (2023)
kniha – David Holmes: The boy who lived (2024)