Mannan Seulejman pochází z Afrînu, kurdského střediska v severozápadní Sýrii, které v lednu a únoru t.r. obsadila turecká armáda. Sám žije s částí své rodiny mnoho let ve Francii, kde koordinuje Solidarity Committee for Afrîn. Část jeho rodiny žila ve vesnici u Afrînu a zažila tu tureckou invazi. Museli prchnout a už se nemají kam vrátit, protože jim ozbrojenci zabrali dům. Sám Afrîn se stal během syrské občanské války útočištěm uprchlíků z mnoha stran a národnostních i náboženských skupin. Zajímalo nás především, jak invaze dopadla na civilní obyvatelstvo v doposud relativně bezpečné enklávě spletité syrské války, a jak vypadá situace z kurdské perspektivy.
Odkud pocházeli všichni ti lidé, kteří v Afrînu hledali útočiště a bezpečí v době před tureckým útokem v lednu 2018?
Před tureckou okupací v lednu 2018 tvořili populaci kantonu Afrîn jak místní Kurdové, tak dříve vysídlení Kurdové, kteří se vrátili do svých vesnic a měst z Aleppa (po ukončení obléhání na konci roku 2016 – pozn. překl.), a chudí neKurdové (Arabové, Arméni, Asyřané atd.) z Azazu, Aleppa a dalších sousedících měst, kteří do Afrînu přišli, aby se vyhnuli válce, jež Aleppo a okolí sužovala od poloviny roku 2012.
Jak probíhala správa města a jak fungovala koexistence všech těchto různorodých skupin?
Od samého počátku, kdy obyvatelstvo povstalo proti syrskému režimu, řídily kanton Afrîn YPG (Lidové obranné jednotky – ozbrojené křídlo kurdské Sjednocené demokratické strany – pozn. překl.). Ve skutečnosti syrský režim přenechal vládu nad kurdským regionem právě YPG. Tímto krokem se syrskému režimu podařilo rozdělit Kurdy na dvě strany: YPG (menšina) a Spojenou Kurdskou frontu (většina). Vzhledem k tomu, že jednotky YPG byly ozbrojené a měly podporu režimu, se Spojená Kurdská fronta rozhodla nepoužívat zbraně (tedy nevytvořit vojenské křídlo – pozn. překl.), a tak zabránit mezi-kurdskému konfliktu. V souladu s dohodou mezi Západem (USA, evropské země atd.) a Ruskem mělo ruské letectvo chránit veškeré syrské území na západ od Eufratu včetně oblasti Afrînu a okolí před leteckými nálety, zatímco území na východ od Eufratu hlídali západní spojenci. Naneštěstí pro Kurdy se Rusko dohodlo s Tureckem a Íránem a povolilo Turecku bombardovat Afrîn. Také je důležité zmínit, že před tureckým bombardováním stáhlo Rusko z Afrînu své vojenské síly.
Kam odešli lidé, kteří utíkali před tureckou invazí, a jaká je jejich momentální situace?
Menší část se šla schovat do hor v oblasti Afrînu, většina utekla na náhorní plošinu u Mount Simeon, a jen minimum lidí si mohlo dovolit zaplatit 150 000 syrských lir (cca 6 500 Kč) milicím syrského režimu, aby se dostali do Aleppa. Ti, kteří se ukryli v horách, se úspěšně vrátili zpět do svých vesnic. Ti, kteří utekli do Aleppa či na náhorní plošinu, měli ale znemožněn návrat do svých domovů, neboť se zde násilně ubytovali turečtí vojáci a džihádisté, kteří si přivedli i své rodiny z okolí Damašku.
Turecko skrylo svoji vojenskou operaci pod symbol smířlivé „olivové ratolesti.“ Vykazoval útok na Afrîn podobné cynické znaky?
Samozřejmě, turecká armáda od počátku cílila na infrastrukturu v celém kantonu (vodárenské věže, továrny, pekárny, čerpací stanice, zdravotnická zařízení) s jasným cílem vyhladovět lidi a vyhnat je z jejich domovů.
Jaké plány má Turecko s touto oblastí?
Turecké plány s regionem jsou jasné, jak mnohokrát uvedl i samotný turecký prezident: donutit kurdské obyvatelstvo opustit zemi, kterou obývá po tisíce let, přivést syrské uprchlíky, kteří jsou v Turecku, a usadit je v kantonu Afrîn a pomocí těchto demografických změn udělat z Kurdů menšinu, a dále přivést džihádistické extremisty z jiných částí Sýrie (Damašek, Idlíb, atd.) a vytvořit v Kurdských horách u Afrînu nové podhoubí terorismu. Takto bude turecký prezident moci tlačit na Evropskou unii, aby nadále posílala 3 miliardy EUR, jinak nezabrání teroristům v sebevražedných útocích v evropských hlavních městech.
Jaké jsou nejspolehlivější zdroje informací a analýzy současné situace?
Kvůli tureckému embargu se bohužel na místo nedostanou reportéři z žádných nezávislých médií, takže jediným zdrojem informací jsou telefonní hovory, audio nahrávky či fotky od Kurdů z Aleppa.
Kurdové byli oslavováni za svůj statečný odpor vůči takzvanému „Islámskému státu“. Dá se říci, že představitelé států Evropská unie a NATO nechali Kurdy na pospas dnešní situaci, ač je v nedávné minulosti velebili jako osvoboditele?
Bohužel je to tak, EU a NATO prostě dali přednost svým obchodním a vojenským vztahům s Tureckem a naprosto zapomněli na principy a hodnoty, na nichž stojí Evropská unie.
Jaký dopad má situace v Afrînu na zbytek Rojavy? Jaká je budoucnost kurdské autonomie, lze očekávat, že tamní obyvatelstvo bude žít v míru?
Bez Afrînu neznamená Rojava vlastně vůbec nic, navíc okupace dalších částí Rojavy je mnohem snazší, protože na rozdíl od Kurdských hor v Afrînu se jedná o rovinaté území.
Jsou snahy o zničení Kurdů v zájmu hlavních sil v regionu? Mám na mysli jak stabilní ruskou přítomnost v Sýrii, tak Turecko – člena NATO, kterého si nesmíme znepřátelit.
Ano, Kurdové v Sýrii skutečné čelí hrozbě vyhlazení. Pokud demokratické západní země nechají Turecko a Írán odstranit kurdský lid ze Sýrie, budou toho litovat, neboť si pak v Sýrii budou vybírat mezi dvěma náboženskými extremistickými nepřáteli: buď sunnitský režim podobný Erdoganovu Turecku, nebo šíitský režim podobný Íránu.
Jak mohou vyjádřit solidaritu a podporu lidé v České republice, existují nějaké praktické kroky?
Lidé v České republice mají řadu možností, tak jako novináři, spisovatelé, zaměstnanci neziskových organizací, televizní reportéři atd, kteří bojují za demokracii, spravedlnost a lidské hodnoty: žádat své zástupce v Evropském parlamentu aby a) vyslali parlamentní delegaci spolu s novináři do Afrînu, b) tlačili na tureckého diktátora, aby se stáhl ze Sýrie a tak zabránili, aby v Kurdských horách vznikla teroristická enkláva, c) vyjednali pro Sýrii politické řešení pod záštitou Organizace spojených národů.
Děkuji za vaši podporu a podporu lidí z České republiky, kteří bojují za lidské hodnoty.
Otázky připravil Tomáš Trusina, z angl. přeložil Tadeáš Trusina
Situace v Aleppu
V Aleppu bydlelo asi půl milionu Kurdů a když začalo povstání v roce 2011, zorganizovali si vlastní městské rady. Původně tyto rady existovaly ve čtyřech městských čtvrtích: Sheikh Maqsoudin, Ashrafiya, Hayderiye a Midan. Když FSA (Free Syrian Army – Svobodná syrská armáda, opoziční jednotky podporované Západem) v roce 2012 zaútočila na Aleppo, začaly se formovat obranné jednotky YPG a v těchto čtvrtích se zřídily první checkpointy. Jednotky YPG v Aleppu byly vojensky dosti slabé, zejména co se týče zbraní, i když se jim dostalo pomoci z ostatních kantonů.
V letech 2012–13 svedly jednotky YPG řadu bojů s FSA ve snaze dobýt území pod jejich kontrolou, a ve chvíli kdy se do konfliktu začala rozhodněji zapojovat syrská vláda, dostaly se do střetu i se syrskými ozbrojenými složkami (oficiální syrskou armádou). Jelikož se zdálo, že čtvrť Sheikh Maqsoudin půjde nejlépe bránit, a navíc v ní žilo nejvíce Kurdů, rozhodli se, že v ní zůstanou, ačkoliv to znamenalo, že se z ostatních čtvrtí na severu města stáhnou.
Podle některých zdrojů se již v dubnu 2013 zhoršila situace v Aleppu natolik, že se YPG rozhodli evakuovat většinu civilistů z těchto čtvrtí do jiných kantonů. Šlo přibližně o 400 000 lidí, pouze necelá čtvrtina obyvatel se rozhodla zůstat.
Když civilisté odcházeli z Aleppa do ostatních kantonů Rojavy, byl vedle kantonů Kobani a Džazíra jejich cílem právě Afrin.