Co možná nevíte o české společnosti

Neznámá společnost Pavla Pospěcha

„Každá společnost má centrální hodnoty, v jejichž jménu se prohlašuje za tu nejlepší možnou. … Co nastane, když přestaneme věřit, že je schopná je naplňovat…, že přísliby svobody, univerzálních práv a rovnosti před zákonem jsou vyprázdněné…?“ Takové otázky klade sociolog Pavel Pospěch ve své Neznámé společnosti (str. 57–58). Probírá okruhy, které se určitým způsobem týkají života všech vrstev společnosti (byť je některé vrstvy společnosti spíše aktivně utvářejí a na jiné naopak dopadají): procesy intenzivní atomizace a privatizace života v postkomunistických společnostech, údajný rozpor mezi městem a venkovem, jak se do veřejného prostoru vlomila autenticita, vnímání klimatického rozvratu, dopady covidu, oslabování státu a jeho důvěryhodnosti, předsudky vůči sociálně slabým a odlišným. Upozorňuje, jak nebezpečné důsledky může mít tendence soudit o celku společnosti pouze na základě vlastního vzorku znalostí (resp. názorů či zkušeností spřízněné bubliny), na krátkozrakost nebo rovnou demagogii zdejších technokratů, podle nichž „máme příliš mnoho kulturních antropologů“.

Čtenářskou předností, zejména pro „nesociology“, je „anglosaská“ srozumitelnost a přímočarost podání. Na čtení není třeba být odborně vybaven. Nejde však o souhrn subjektivních esejistických postřehů či zavádějících bonmotů. Autor vychází z metodicky fundovaných výzkumů a sond, které o východoevropských, resp. postkomunistických společnostech byly publikovány v posledních cca 15 letech. To mu umožňuje „do zaběhaného soukolí každodenního světa vnášet pochybnosti“ (str. 10) a zakořeněná klišé a samozřejmosti nahlédnout z docela jiného úhlu. Z nejrůznějších panujících klišé vyvádí buď citací „tvrdých dat“ (viz např. naprostá nepodloženost tvrzení o tom, kolik nás stojí tzv. zneužívání sociálních dávek), nebo sleduje historii vzniku a užívání konkrétních pojmů. Tak třeba ukáže, kde se vzal a jakou kariéru udělal pojem „nepřizpůsobivý“: tuto zkomoleninu zavedla do veřejného prostoru sládkovská pravice, aby se vyhnula obvinění z rasismu, posléze tímto termínem začali místní politici označovat bezdomovce či neplatiče. „Nepřizpůsobivost je tedy nálepkou, která se přilepí na skupinu, která zrovna upadne v nemilost veřejného mínění.“

Několik témat se vine napříč kapitolami. Úskalí elitami i médii doporučovaného liberalismu: nekritické argumentování trhem a léčení neduhů veřejné správy privatizací (jako by v r. 2021 předjímal osekání poštovních služeb), odlidštěný korporátní vztah k zákazníkům, kde už se zákazníkem nekomunikuje vlastník maloměstského obchůdku, ale jen automat na zákaznické lince, a v neposlední řadě daňové úniky těch, kde na to mají (což narušuje jednu ze základních hodnot demokratického uspořádání, kterou je rovnost před zákonem). Jako další průběžné téma se vynořuje např. nedůvěra ve vědecké analýzy a výstupy či doporučení. Ta vyvřela hodně viditelně za covidu, ale je trvale průvodním znakem zpochybňování klimatické krize, popř. debaty o tom, jak a v čem je náš způsob života a hospodaření odpovědný za její stále sílící průběh.

Nahlédnout pod pokličky samozřejmostí našich pohledů a přesvědčení, jak to ve světě kolem nás chodí, může být užitečným korektivem či inspirací pro všechny, kdo chtějí kompetentněji porozumět problémům zdejší společnosti. Faráři a farářky se mohou vyhnout zjednodušujícím či předsudečným aplikacím při tvorbě kázání, ale knihu zrovna zrovna tak ocení každý, kdo se potkává s rozmanitými problémy, jež na lidi dopadají, a nechce zůstat uzavřen v pohodlí zjednodušujících šablon, nálepek či polopravd. Skutečné porozumění začíná tam, kde si necháme zpochybnit klišé, s nimiž běžně pracujeme.

Pavel Pospěch, Neznámá společnost. Pohledy na současné Česko. Host Brno 2021.