Doba, v níž vznikají první díla židovské knižní malby, odpovídá spíše období působení malířů řadících se k baroknímu slohu než k období rokoka: M. A. Lublinský, D. Strauss, J. J. Etgens, M. J. Fissé, K. F. J. Haringer… U nich se také různě objevují již rokokové prvky, např.
Rozvoj regionální kultury a paměti staví L. Vaculík jako podstatnou protiváhu všem viditelným nešvarům našeho svobodného života: „Obce se zvelebují, každé trochu ctižádostivé místo něco pořádá a předvádí. A každá obec, která má kousek dějin, vydává o tom knížku. Tento obraz poměrů je prostě jiný, než jaký nám podávají noviny a televize.
Karfiol zůstal stát na střeše nemocnice,
kde jednou zemřeme, kam jednou půjdem spat.
Až pro nás v kostele zažehnou bílé svíce,
bude se zpívati, varhany budou hrát.
Poupě se usmívá jak Amelie z vany.
když na skle zrcadla se sráží její dech.
Adeline přichází a stoupá po schodech.
Adeline přichází,já jsem jí poslal péra,
Přidejte se i Vy k „Letům Divokých hus“
Miloš Kölbel – Ročník 1996
*
Víc než zmatek
zjištění, že předpoklad neplatí
Že katarze vypsáním, napsáním, opsáním
nepřichází
Víc než panika
zjištění, že sny
začínají být temné, tmavé, špinavé
Přitom jde o paměť duše
*