Jiří Lessler

Bezmocná poznámka

Šlapali jsme do pedálů už čtyřicátý kilometr, a tak zastávka ve vlastibořské hospodě byla osvěžující. Osvěžující? Snad jen pro tělo, psyché byla šokována, neboť na dveřích hospody visel plakát. Ale jo, jen si ho vemte, stejně to tu jenom straší – zaznělo od pípy, a tak vám tu relikvii přináším…

Někdy mám pocit, že křesťané mají tendenci žít v jakémsi ghettu. „Dveře našeho kostela jsou otevřeny všem,“ řekla mi jedna sestra ze sboru, když jsem namítal, že bychom měli být otevřenější k veřejnosti. Mám prostě pocit, že v šíření dobré zprávy jsme příliš pasivní, natož aby naše společenství mělo ambice prolnout do ostatní populace.