Ivan Diviš

Ó ty stanice, na které již nedoběhneme –
ó ty hodiny, které jsme promeškali –
ó ty zvony, které se již nerozhoupají –
ó ta moře, která již neuzříme –
ó ty milenky, které se v rukou proměňovaly
v sochy –
ó ty střevíce, do nichž se již nedostaneme –
ó ty hřebíky, které již nevyplivneme –

Rozkvétající šeřík v zemi cizí:
vadnoucí bezy v zemi naší?

Co jiného než že uřezanec
v řádně upnutém stejnokroji
vráží do dveří a samopalně stane: