Průchod hvězdy
Roztříští se o skálu únavy…
František Hrubín
Chvění listu
Jsi útlejší než hlas,
snášíš se jako list,
kéž jen z tvých rukou včas
naučil bych se číst
jsou hebké jako vlas –
z jakých to spadly hnízd?
Na zem, jež ztrácí nás,
snášejí se jak list.
Osud
Jen zem, již cítím pod chodidly,
zná kroky mé a ptáci lehčí jich
nit dálek přestřihují křídly
a žízeň světa zpívá ve větvích.
Prchaje, Bože, od tvé lásky
tvář nastavuji bičům větrným,
dny chudé vážu jako klásky
svěřené rukám neopatrným.
U SRDCE TVÉHO
Tvé ruce jako misky vah
váží můj osud.
Ať dobře zváží! Na poplach
tma bije dosud
a z koutů smrti volá k nám
zchudlého ďábla.
Tvé důvěry se nezříkám,
i kdyby zábla.
Zotvíralas mě ze všech stran
na světlo denní
a nechala jsi dokořán
mé zpustošení.
Na sklonku lásky
Odešla jsi, zbylo teskné
ticho po krocích.
Jako chorá věc se leskne
luna v potocích.
Má noc mlčí, a pokud víš,
mlčí postaru,
než v tom tichu slovem utkvíš,
včela v jantaru.
František Hrubín (Průchod hvězdy)