Alexandr Flek

Na okraj článků M. C. Putny a Jakuba Drápala

Mám na mysli to, že jeden z vás říká: „Já jsem Pavlův,“ jiný: „Já jsem Apollův,“ další: „Já jsem Petrův“ a další „Já zase Kristův.“ (1K 1,12)

Evangelium podle Parabible

Jednou z cest, kde se může náš současník potkat s křesťanským poselstvím v jeho neotřelé podobě, je parafráze biblického textu, která biblické vyprávění inscenuje do zhruba odpovídajících reálií naší současnosti. O takové zpracování evangelijních příběhů se pokusil Alexandr Flek v díle, které právě vychází: Parabible, aneb Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic. Přinášíme dva úryvky.

Ježíš na Hrad!

Za celý život jsem neslyšel o „křesťanských hodnotách“ tak často jako v poslední době. Tohle slovní spojení ale dnes často nezaznívá jako výzva k sebereflexi či napodobování Krista, ale spíše jako bojový pokřik náhle se objevivších „ochránců“ těchto hodnot proti nejrůznějším „nepřátelům“.

Vnímám tě jako přední osobnost českého evangelikálství. Ztotožňuješ se s tím?

Pro mě je to překvapivé slyšet – asi z několika důvodů. Za prvé bych si pod reprezentanty evangelikalismu představoval lidi z cébéčka, Pavla Černého, Daniela Fajfra, případně na té charismatičtější větvi Dana Drápala.