rozhovor s Martinem Rozumkem, ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU)
První nápor ukrajinských uprchlíků, který přišel před rokem, musely zvládnout především neziskové organizace. Jak se z vašeho pohledu vyvíjí spolupráce se státními institucemi? Kde to drhne, kde funguje?
Na prvém místě bych moc rád poděkoval české veřejnosti, firmám, nadacím, drobným dárcům, bez nich bychom ten počáteční nápor, který byl na bedrech nevládních organizací, vůbec nezvládli. Postupně se přidávala města, hlavně Praha byla a je velmi aktivní a zatížená, pak organizace OSN a nakonec také státní správa. Systém registračních center KACPU v krajských městech byl velmi dobře nastaven, ale bez pomoci občanů, jejich nabídek ubytování, dobrovolnictví, nabídek práce pro ukrajinské uprchlíky bychom ten nápor nezvládli. V Organizaci pro pomoc uprchlíkům (OPU) jsme byli v čele operace na hlavním nádraží v Praze, kterým podle našich odhadů prošlo 900 000 ukrajinských uprchlíků, a v tom nám stát nepomohl ani trochu. V současné době probíhá velmi dobrá komunikace a spolupráce s MPSV, s vládní zmocněnkyní Klárou Laurenčíkovou. Mnohem horší je spolupráce s resortem Ministerstva vnitra, které stále po desetiletí praktikuje restrikci a klacky pod nohy, tam je komunikace a ochota ke spolupráci malá. Nadějí na zlepšení zůstává ministr Rakušan.
Můžete z vaší perspektivy, resp. zkušenosti OPU říci, zda se začíná rýsovat, kolik lidí se chce, bude, či může vrátit, a kolik jich v ČR zůstane natrvalo?
Netroufám si odhadovat, kolik ukrajinských uprchlíků z těch cca 325 000, kteří tu s námi žijí, bude chtít zůstat anebo se vrátit. Za 25 let mé praxe v tomto oboru vidím, že čím déle konflikt trvá, a lidé si pak najdou práci, přátele, bydlení, děti školy, tak tím méně se jich potom vrací. Konflikt v Kosovu skončil velmi rychle a z Česka se domů vrátili skoro všichni kosovští uprchlíci. Konflikt v Bosně trval několik let a z více než 5 000 uprchlíků z Bosny v ČR se jich pak domů vrátila cca 1/3. Konflikt a represe v Sýrii neberou konce a myslím, že z miliónu Syřanů v Německu už se nevrátí skoro nikdo. Já odhaduji, že minimálně polovina z 325 000 ukrajinských uprchlíků tu s námi zůstane natrvalo a vlastně bych si to přál – jsou to většinou mladí lidé, s dětmi, jejich vzdělání je oproti místní populaci nadprůměrné, digitální gramotnost také a český demografický výhled je velmi špatný – nově příchozí prostě potřebujeme.
Na druhou stranu tito lidé mohou Ukrajině chybět, ale zase jejich finanční a lidská podpora bude významná nejen pro jejich příbuzné na Ukrajině. Budou také jako jiní imigranti a uprchlíci tvořit mosty a vazby mezi Českem a Ukrajinou, což přinese řadu příležitostí v obou zemích.
Sledujete, zda a jak mění zkušenost české společnosti s ukrajinskými uprchlíky její pohled na přijímání lidí na útěku, který u mnoha lidí formovala protiuprchlická propaganda od r. 2015?
Před rokem bych vám v úžasu a nadšení vyprávěl o otočce 180 stupňů, když jsme jako Češi odmítli a nesnášeli uprchlíky ze Sýrie, které nikdo z nás vlastně ani neviděl, a když jsme potom loni s otevřenou náručí a velkým pochopením přijali ženy s dětmi a starými lidmi z Ukrajiny. Jsem přesvědčen, že přijímání uprchlíků se ve společnosti určitě zlepšilo, ale velkorysost a ochota pomáhat se už do značné míry vytratila, asi jsme všichni tím konfliktem unavení. Brzy nás, respektive ukrajinské uprchlíky v ČR, čekají, kvůli přísnému zákonu Lex Ukrajina V., dosti těžké chvíle, protože od 1. 7. bude končit podpora bezplatného ubytování a budou se snižovat dávky pro uprchlíky. Budeme tedy opět potřebovat více nabídek na ubytování a pomoci a zatím se výzvy v tomto směru nesetkávají s pochopením veřejnosti. Drobné dary veřejnosti a podpora firem v tomto roce je také již mizivá, takže nám to nadšení vydrželo jen pár měsíců.
Obávám se také, že horší finanční situace ukrajinských uprchlíků bude masivně zneužívána nepoctivými zprostředkovateli, agenturami a firmami, které již nyní nechávají velmi nadprůměrně vzdělané Ukrajinky pracovat za minimální mzdu nebo v rozporu s ustanoveními zákoníku práce.
Je nějaká naděje, že zdejší političtí představitelé „konečně pochopí“ (či pochopili), že integrace lidí na útěku představuje pro společnost také přínos – a začnou téma pojímat v jiné, než konvenčně xenofobní perspektivě?
Obávám se, že ani tvrdá data o tom, kolik peněz ukrajinští uprchlíci odvedou do státního rozpočtu, nezmění celkově xenofobní postoj většiny českých politiků, kteří v cizincích vidí spíše pracovní sílu, snadno vykořisťovatelné objekty a plátce všemožných poplatků, vydřidušského komerčního zdravotního pojištění, plátce zbytečných adaptačně-integračních kurzů atd. Vidíme v ukrajinské krizi velké pochopení na straně ministrů Jurečky a Rakušana, ale nevstřícně nastavená státní správa, zájmy firem na té nejlevnější a nejposlušnější pracovní síle, zájmy různých nepoctivých zprostředkovatelů, ubytovatelů, nebo poskytovatelů komerčního pojištění zpravidla vyhrávají. Český imigrační systém je odrazující, byrokratický, xenofobní, vykořisťující a ani vstřícnější vláda a „ideální“ imigranti v podobě snadno integrovatelných Ukrajinek s dětmi, ho asi nestihnou v tomto volebním období dostat na jinou, otevřenější a důstojnější úroveň. A pak bude ministrem vnitra Okamura…
Jak hodnotíte současný přístup středoevropských zemí a přístup EU k uprchlíkům: kde pod dojmem současné solidarity s lidmi z Ukrajiny zůstávají skryty další přetrvávající problémy?
Členské státy EU se v debatě o spravedlivějším a důstojném, společném evropském azylovém systému v podstatě nepohly z místa. Shoda je vždy na restrikci, ochraně hranic, návratech, zavírání lidí do detencí, ale žádný z politiků zemí EU vám neodpoví na otázku, jak tedy přijmeme těch zhruba 50 % uprchlíků třeba v Řecku, kteří podle závazného mezinárodního, evropského a národního práva prostě nárok na azyl mají a přijati být musí. Místo toho vidíme doslova a do písmene zavírání očí nad topícími se lidmi ve Středomoří, vidíme nezákonné a brutální chování policistů na mnoha evropských hranicích, od Řecka po Maďarsko, Polsko či Balkán (kde „asistují“ i čeští policisté) nebo 17× prodloužené rakouské kontroly na slovinských hranicích. Časté je také blokování pomoci, kterou nevládních organizace i běžní lidé uprchlíkům poskytují, což se děje nejen na moři, ale také třeba u nás v podobě bránění přístupu právníkům OPU k lidem v detencích a na letišti… A Evropská pohraniční agentura Frontex tomu vlastně jen přihlíží či se podobných „operací“ účastní. Je to ostuda pro Evropu a pro nás pro všechny.
Ukrajina běží jakoby mimoběžně a vidíme v Evropě jasné dvojí standardy – pěkné přijetí Ukrajinců a mnohem horší podmínky pro všechny ostatní uprchlíky. A velmi se obávám, že uprchlíků přicházejících do Evropy bude přibývat. V Turecku a Libanonu sílí tlak na deportace syrských uprchlíků a jen v těchto dvou zemích žije cca 4,4 mil. Syřanů. A k tomu se budou přidávat klimatičtí uprchlíci, takže nás čeká horké nejen léto.
Jaká opatření by bylo vhodné přijmout, aby se snížila poptávka po převaděčích, resp. závislost na jejich sítích, a EU fungovala na úrovni přijatých zásad, ženevských konvencí…?
Jsem přesvědčen, že jedinou cestou je skutečně jedno a jednotné evropské azylové řízení se všemi zárukami zákonnosti, kvalitním tlumočením a právní pomocí. Bude-li spravedlivě a rychle rozhodnuto o azylové žádosti kladně, tak prověření a oprávnění uprchlíci by prostě měli mít právo zůstat v EU a vybrat si zemi pobytu v EU. Zamítnutí žadatelé o azyl by se měli dobrovolně či nedobrovolně vrátit do zemí původu a mít možnost případně požádat o pracovní víza, protože nejen Česko, ale celá Evropa vymírá a mezi imigranty je řada vzdělaných lidí nebo třeba řemeslníků.
Po spravedlivějším evropském systému volají pochopitelně země na jihu EU, které jsou mnohem více fenoménem neregulované migrace zatíženy, ale blokační většina netečných států na severu a jejich populistických politiků nedává příliš nadějí na zlepšení. Jsem proto spíše pesimistou. „Vítězem“ takového nesystému budou i nadále převaděči a bohatší uprchlíci, kteří si jejich „služby“ budou moci dovolit.
Děkuji za rozhovor.
Připravil Tomáš Trusina
Organizace pro pomoc uprchlíkům
Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9
tel. (+420) 730 158 779, 730 158 781
fax. (+420) 233 371 258
e-mail: opu@opu.cz
Informace o konkrétních službách a aktivitách OPU, o možnostech podpory, dobrovolnického zapojení aj. najdete na www.opu.cz
Texty M. Rozumka najdete např. na https://denikreferendum.cz/author/793