Ve dnech 1.–8. června 1993 jsme po dohodě se synodní radou ČCE a Ekumenickou radou církví podnikli cestu do české vesnice Bohemka na Ukrajině. Cesty se účastnili Pavel Jun, farář v Borové, Jiří Kučera, farář v Hradišti, Václav Hurt, vikář v Hrabové a Daniel Matouš, student ETF UK. Náklady na cestu uhradila ERC, knihy a dárky pro děti synodní rada.
Jeli jsme osobním autem přes Polsko (Těšín) a na území Ukrajiny jsme vstoupili na přechodu Segini. Přenocovali jsme ve Lvově u p. Alexandera Drbala, českého intelektuála a presidenta Československé besedy ve Lvově. Druhý den jsme pokračovali přes Vinicu na Umaň a dále směrem na Oděsu. Do Bohemky jsme dorazili pozdě večer a ubytovali se u rodiny Hortových.
Bohemka leží ve Vradijevském rajóně v Nikolájevské oblasti. Při cestě autem je třeba na křižovatce silnic Kijev – Oděsa a Kišiněv – Kirovograd odbočit vlevo směrem na Kirovograd a po sedmnácti kilometrech vpravo na Nikolájevku a Dobrožanovku. Po osmi kilometrech se přijede do Bohemky. Nejbližší železniční stanice je asi dvacet kilometrů severně, ve Vradijevce.
Bohemku založili čeští evangelíci, kteří sem přišli r. 1905 z polského Zelova. Po dlouhou dobu byla vesnice výrazně česká. Dnes je Čechů stále ještě většina, ale některé rodiny jsou již smíšené. V obci žijí také Ukrajinci, Moldavané, Rusové aj. Bohemka má dnes asi 450 obyvatel. Je zde škola (čtyři ročníky), kulturní dům, pošta a kolchoz.
Češi se hlásí k reformovanému vyznání. Od založení ní obce se shromažďovali k nedělním bohoslužbám. Sloužili jim místní laičtí kazatelé Vilém a Václav Pujmanovi, kteří také křtili a oddávali (měli prý pověření z Cech). Od počátku šedesátých let se však shromažďovat nesměli. Od té doby se také nekřtilo a neoddávalo. Shromáždění obnovili začátkem r. 1992 po návštěvě faráře M. Čejky. Mezi sebou si jako laického kazatele vybrali p. Josefa Jančíka, který má od té doby čtené bohoslužby podle sbírky kázání. Je to moudrý a zbožný muž. Je mu 68 let. Dříve se shromáždění konala v domku pro tento účel zřízeném. V šedesátých letech jej zabral kolchoz a zdevastoval. Nyní se shromáždění konají v místní škole. Přichází asi dvacet až třicet lidí, převažuje starší generace. Dříve měli také nedělní školu a bývaly i konfirmace. Shromáždění se mnoho neliší od těch v českobratrské církví – kázání, modlitby, písně. Oblíbeným zpěvníkem je Harfa siónská. Používají také švabachem psaný kancionál a letos přijali i evangelický zpěvník.
Dříve byla v Bohemce česká škola. V posledních desetiletích se však čeština nevyučovala. Dnes se díky paní učitelce Andršové učí čeština alespoň hodinu týdně. Škola má ovšem jen čtyři ročníky; pak děti dojíždějí do Dobrožanovky, kde se čeština už neučí. Ukazovali nám projekt na novou školu (10 ročníků), na kterou ovšem nejsou peníze.
Z výše uvedených důvodů mluví dobře česky hlavně starší generace. S mládeží a dětmi je to horší. Velkou pomocí byla výuka češtiny studenty z Čech minulé prázdniny.
V Bohemce jsme strávili celkem čtyři dny, od středy do neděle. Nocleh a pohostinství nám poskytla rodina Ludmily a Josefa Hortových. Během pobytu jsme navštívili ještě asi pět dalších rodin. Jedno odpoledne jsme věnovali setkání s dětmi (7–12 let). Shromáždila nám je paní učitelka Andršová na školní zahradě. Jiří Kučera se jim pokusil přiblížit jedno podobenství a zpívali jsme společně písně. Na závěr jsme rozdali ovoce a sladkosti. Bylo přítomno asi padesát dětí.
V pátek jsme se vypravili do další české vesnice Sirotinka, která leží asi 50 km na jih. Zde jsme navštívili rodinu p. Jančíka, bývalého starosty, a získali některé informace o této české obci. Má asi 200 obyvatel, převážně Čechů. Situace je zde však podstatně horší než v Bohemce. Čeština se ve škole nevyučuje, evangelická shromáždění se nekonají, mladší generace mluví česky dosti špatně. Strávili jsme zde jen pár hodin, a tak jsou naše zprávy kusé. Z Čech tu nebyl nikdo už mnoho let. Pan Jančík slíbil, že vyřídí pozvání na nedělní shromáždění v Bohemce.
Sobotní podvečer jsme věnovali rozhovoru se zájemci o křest a požehnání sňatku. Hovořili jsme také o večeři Páně, která se zde nikdy nevysluhovala a o organizaci sboru (staršovstvo apod). Snažili jsme se je také naučit několik písní z evangelického zpěvníku.
K nedělnímu shromáždění jsme se sešli v kulturním domě. Účast byla veliká, odhaduji asi 200 lidí, od nemluvňat po nejstarší. Někteří přijeli i stovky kilometrů z okolních větších měst (Pervomajsk, Oděsa, Nikolájev, Cherson). Přijela také tři auta ze Sirotinky. Kázal na svatodušní text Jiří Kučera. Pavel Jun pokřtil osmadvacet dětí a dospělých, já jsem vyprosil požehnání čtyřem manželstvím. Společně jsme vysluhovali večeři Páně, zřejmě vůbec poprvé v této obci. Účastnila se jí většina shromáždění. Písně jsme zpívali z evangelického zpěvníku. Nápěvy některých písní si ovšem krajané pozměnili, anebo jsou úplně jiné. Křtěným a manželům jsme rozdali část knih, které jsme přivezli. Ostatní literaturu jsme rozdělili při návštěvách, sbírky kázání a agendu dostal br. Josef Jančík. Ze shromáždění jsme měli velice silný zážitek a máme naději, že pro bohemské bylo podnětem a posilou.
Hospodářská situace je na Ukrajině velice špatná. Starý systém se rozložil a se zavedením nového se otálí. Nikdo nezná nic jiného než komunismus. Měna je postižena obrovskou inflací. Důležité věci je třeba platit dolary. Téměř není k dostání benzín, a když – tak 76 oktanů a za dolary. Policie je velice zkorumpovaná. Zastavuje auta před velkými městy a na velkých křižovatkách. Jejich chování na silnicích připomíná spíše lapky – snaží se projíždějící o něco obrat. Abychom projeli, museli jsme rozdat mnoho piva a cigaret. Potraviny si lidé snaží vypěstovat sami a zásobují jimi i své příbuzné ve městech. Průměrný měsíční plat je asi 5 dolarů (20 000 kupónů).
V Bohemce i Sirotince jsme byli velice srdečně přijati a po celou dobu o nás krajané vzorně pečovali. Prosili, abychom vyřídili pozdravy a poděkování synodní radě, ekumenické radě i našim sborům a rodinám. A „abychom na ně nezapomínali a přijížděli k nim.“
V neděli vpodvečer jsme se rozloučili a společně s p. Josefem Jančíkem vyrazili směrem na Oděsu. Na břehu Černého moře v Karolino-Bughazu jsme přenocovali u jeho dcery a brzy ráno vyjeli směrem k moldavským hranicím. Ty jsme překročili v Kučurganu a pokračovali dále přes Bendery na Dněstru, Kišiněv a do Rumunska jsme vjeli v Albitě na řece Prut. Měli jsme v úmyslu se na zpáteční cestě zastavit v českých vesnicích v Banátu, ale nakonec jsme od toho pro velké zdržení na hranicích upustili. Při jedné kontrole pohraničníky do nás nejel kamión stojící původně vedle nás. Zničil na autě nárazník a levý blatník. Projeli jsme celým Rumunskem, kde byly silnice již podstatně lepší než na Ukrajině, kde se často podobaly roletě. Maďarské hranice jsme překročili v Borsu a pokračovali na Budapešť a Bratislavu. Do Ceské republiky jsme dojeli v úterý 8. 6. večer. Dík za to patří především Jiřímu, který řídil téměř celou cestu sám.
Děkujeme synodní radě i ekumenické radě za sebe i za naše krajany, že nám tuto cestu umožnily. Doufáme, že nebyla poslední.
Podněty pro pomoc krajanům v Bohemce a Sirotince:
Naši krajané a souvěrci potřebují naši pomoc. Jelikož jsou evangelického vyznání, nese za ně odpovědnost především ČCE. Podle našeho soudu není hmotná pomoc zatím tak potřebná, navíc vznikají vždy problémyse spravedlivým rozdělením. Mnohem důležitější se mi jeví vzájemné kontakty a pomoc duchovní. Tento názor projevovali i sami bohemští. Následuje výčet podnětů k pomoci, které se nám jeví jako potřebné.
1. Pomoc kazatelská a pedagogická
Bylo by potřebné a užitečné, kdyby alespoň nějaký čas v Bohemce a Sirotince působil kazatel naší církve, anebo kdyby se zde několik kazatelů vystřídalo. Mělo by to význam hlavně pro děti a mládež, pro katechezi pokřtěných. Vděčně by byli také přijati studenti teologie, kteří by o prázdninách učili náboženství.
2. Pozvání do Čech
Velice vděčně by bohemští přijali pozvání k návštěvě u nás. Ať už do rodin nebo na kursy synodní rady či jiné akce. Např. zájem o tábor v Bělči byl podstatně větší než naše nabídky. Do budoucna je tu prostor i pro pozvání ze seniorátů či sborů. Je ovšem třeba uhradit cestu, která pro ně představuje půlroční plat.
3. Pozvání pro konkrétní osoby
Paní učitelka Olga Andršová by byla vděčná za nějaký kurs češtiny v naší republice. Jednoho se již zúčastnila, ale chtěla by znalost češtiny ještě prohloubit. Bude v srpnu v Bělči, a tak by bylo možno jednat přímo s ní. Možná, že by pro ni byl užitečný i nějaký kurs učitelů nedělních škol.
Bylo by dobré pozvat do Čech pana Alexandera Drbala ze Lvova. Má zpracované dějiny Cechů na Ukrajině i v Bohemce. Chtěl by je vydat, snad by to bylo možné u nás. Mohl by také promluvit na setkání reemigrantů, které se připravuje na podzim.
4. Organizace sboru v Bohemce
Přemýšleli jsme o tom, zda by nebylo užitečné, kdyby se společenství v Bohemce připojilo jako další sbor k naší církvi. Nevím ovšem, zda by to bylo právně možné. Bylo by prospěšné, kdyby br. Josef Jančík byl ordinován. Při příští návštěvě by mohlo být také ustaveno staršovsťvo. Návštěva br. synodního seniora by byla jistě vděčně přijata.
5. Kostel v Bohemce
V rozhovorech projevili krajané touhu postavit v Bohemce nějaký malý kostelík či modlitebnu. Ve škole jsou zatím trpěni, ale cítí, že to není ono. Mají za to, že do kostela by přicházelo i více lidí. Jsou ochotni pomoci se stavbou, ale potřebovali by od nás finanční pomoc. Náklady na menší stavbu (pro 60 lidí) odhadovali asi na 1000 dolarů. To by mohl být úkol pro JJ a ERC. Mohli bychom také vyhlásit sbírku.
6. Škola v Bohemce
O projektu na školu pro deset ročníků jsme se již zmínil. Tato stavba by ovšem byla dražší, ale jistě by to byla užitečná věc. Snad by zde mohla pomoci česká vláda nebo podnikatelé.
7. Při příští cestě
by bylo dobré přivézt harmonium či el. varhany, evang. zpěvníky, kralické bible, katechismy a dějepravy, slabikáře do Sirotinky a české knihy vůbec, příručky NKD, potřeby na večeři Páně a křest, popř. talár. Sami nás žádali o Harfu siónskou. Potřebovali by také nahrávku písní z evangelického zpěvníku. Byli by vděčni za objednání novin a časopisů.