Konalo se v září 1992 v Praze-Suchdole za účasti 300 delegátů a dalších účastníků, celkem 700 lidí. Hlavní thema znělo „Bůh sjednocuje – v Kristu nové stvoření“. Clenských církví bylo dosud 120, v Praze bylo přijato dalších 16. Zúčastnil jsem se jako pozorovatel.
K přípravě sloužil pracovní dokument a pět biblických studií, jednu z nich napsal P. Macek. Dokument zval k účasti na Boží jednotě, ocenil filoxenii (lásku k cizincům) a varoval před xenofobií (strachem z cizinců). Pojednal o smíření a společenství národů, o cestě k viditelné jednotě církví v rozmanitosti a o odpovědnosti a diakonii v Božím stvoření. Otevřený dopis 35 českých signatářů-téměř všichni jsou signatáři Charty 77 – z 10. 6. 92 kritizoval slepotu KEK vůči komunistickým režimům, že se v této organizaci nechali klamat, nezastali se postižených, uchylovali se k tiché diplomacii, neprohlédli závislost východních představitelů na režimu, případně politické policii. Dopis dává k úvaze zrušení KEK. Generální tajemník J. Fischer ve své zprávě uvedl, že KEK je volán k vydání počtu vzhledem ke kritice za své chování v době studené války vůči totalitním režimům a jejich obětem. Zmiňuje břímě církevních představitelů. Připomíná myšlenku reevangelizace Evropy a výzvu J. Delorse dát Evropě duši, spiritualitu a smysl. Upozorňuje na spor pravoslavných a řeckokatolických (uniatských) církví, na problém islámu.
K thematu měla přednášku anglikánka M. Tannerová. Ukázala na spojnici mezi zahradou stvoření (Gen) a městem nového stvoření (Zj). Osobní a vztahové má mít přednost před institucionálním. Nejde o stejnost, ale mnohost, varovala však před bezbřehým pluralismem. Konflikty je třeba řešit dialogem. Rovněž pravoslavný biskup z Polska Jeremiasz mluvil k thematu a upozornil na to, že vztahy mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví byly v posledních dvou letech vrženy do stavu před II. Vatikánským koncilem. Jednotu zakládal na trojiční myšlence a na velekněžské modlitbě Ježíšově. Připomněl dobyvatelství křesťanů ve světě, kde jsou chápáni jako „bílí ďáblové“, kteří jdou po penězích. Končil myšlenkou synergického působení Boha a člověka a mluvil o potřebě vize státu. V komentářích delegátka CSCH varovala před vidinou demokratického imperia založeného na křesťanských ctnostech, švédský biskup zase před obnovou praxe „koho území, toho náboženství“. V diskusi srbský kněz mluvil o kříži a sklidil slabý potlesk, švédský delegát vyznal, že jsme slabí v theologii demokracie.
Při bohoslužbách na Staroměstském náměstí synodní senior Smetana vyzval k pokání a ptal se, kdo je ochoten ve vztazích mezi církvemi ustoupit i jen o krok. Konala se panelová diskuse o situaci v bývalé Jugoslávii, v níž mluvila muslimka, uprchlice ze Sarajeva, Chorvat františkán a srbský pravoslavný biskup, každý ze svého hlediska.
V rámci shromáždění měly své zasedání ženy v tzv. Oáze a zabývaly se námětem „Zeny vítězky či poražené v nové Evropě“? Feministky tam mluvily o „Bohu bílých mužů v protikladu k Bohu bible. Česká emigrantka roku 1968 ze Švýcar tvrdila, že jsou ženy u nás znásilňovány a zneužívány v televizní reklamě. V. Lykášová vyslovila zklamání, že o našich ženách mluví někdo ze Švýcar a řekla:“ Zily jsme zde, jednaly odpovědně, probojovávaly zápasy, jsme hrdé.“
Pracovní skupiny měly významná themata: vize Evropy, lidská práva, rasismus v Evropě, mírová řešení, nacionalismus a církve, masová komunikace a média, viditelná jednota církví, misie – evangelismus – proselytismus, konciliární proces o spravedlnosti, míru a zachování stvoření, muži a ženy, bohoslužby a spiritualita, dialog s lidmi jiné víry, uprchlíci a asylanti, ekologie, spravedlnost a ekonomika, diakonie, Sever a Jih.
Ve skupině o spravedlnosti, míru a zachování stvoření jsem mluvil o protivnosti pojmu mír v komunistické politice i v KMK, o významu Charty 77, o českém severu, o otevřeném katolictví v Evropě a o katolictví u nás – zaměřeném na Sarkandera a Nepomuckého. Jindy zase o theologických prvcích: zjevení, čas, událost, konkrétnost a konfrontace se životem.
Shromáždění pozdravil vzletně ministr P. Piťha ve slovech o vyváženosti kříže a z českých dějin uvedl Václava, husitství a Masaryka. Večerní program, připravený M. Otřísalem, který měl seznámit s našimi věcmi, uvedl sv. Václava, Karla IV. a Masaryka, obsahoval rozhovor Husa, Nepomuckého a Komenského a film Čtrnáct zastavení křížové cesty, který končil záběrem kotouče, jenž znázorňoval slunce i hostii. Zazněla opakovaně píseň Studně nepřevážená. Účastníci čekali spíš informace o tom, co se u nás dělo a děje.
V diskusní skupině o vztazích křesťanů a Židů byly vysloveny čtyři sporné body: tóra a zjevení v Kristu, Ježíš jakožto Mesiáš Izraele, smlouva s Izraelem a smlouva v Kristu, země zaslíbená Izraeli.
Jedno odpoledne bylo věnováno hlasům z Evropy – z Albánie, Severního Irska, Kypru, ČSFR, Ukrajiny a Arménie. Na základě rozhovoru synodní rady se čtyřmi signatáři Dopisu 35 dojednal P. Smetana vystoupení M. Rejchrta. J. Fischer ho přivítal jako pastora zdejší farnosti i tohoto shromáždění. Rejchrt mluvil o následcích komunismu, měsíční krajině, naší zkušenosti, věrnosti Kristu v kapitalismu a o tržním hospodářství (Protestant 8/92). Zel, neřekl nic o Dopise 35. Na komentář se čekalo. Pořadatel ze Skotska předtím chtěl vykázat jednu sestru, hosta, ale gen. tajemník to nepřipustil. O Dopise 35 nemluvil nikdo, delegát P. Ruml se pokoušel jeho kritický moment dostat do poselství, ale zařazen nebyl.
Upevnění KEK znamenala volba pětatřicetičlenného ústředního výboru, v němž je 40 % mužů, 40 % žen a 20 % mládeže.
Promluvili lidé ze zámoří: Afričan o tom, že cena kávy je stanovena kupujícím a ne výrobcem, o vykořisťování – a ptal se, proč pomoc jde jen do východní Evropy. Indka hovořila o nevěstách na dobírku, které jsou levnější než ojeté auto. Bratr z Karibiku mluvil o majitelích latifundií a o zemi ležící ladem, která nesmí být obdělána a že cena koky je stejná jako v padesátých letech. Bratr z Pacifiku připomněl 170 nukleárních výbuchů Francie v Tichomoří.
V kruhovém stanu se konaly bohoslužby a pobožnosti, naneštěstí často bez kázání či výkladu. Pravoslavná eucharistická bohoslužba byla dlouhá a působila velmi odtažitě, vzdálena životu. V panelové diskusi spolu s dvěma Angličankami a Švédem jsem se pokusil promluvit nadějně k námětu Konfesionalismus a ekumenická únava v Evropě.
V závěru byla rozprava a přijímání závěrečných dokumentů. Poselství obsahovalo výzvu zastávat se práv dětí a ještě nenarozených: 105 účastníků bylo pro původní text, 106 pro vypuštění slova „nenarozených“. Stalo se. U dokumentu o veřejných záležitostech byla navržena také výzva proti diskriminaci lidí jiné sexuální orientace. Pro přijetí návrhu bylo 93 hlasů, 92 proti. Pravoslavní protestovali. Je vidět, že ekumena je v otázce umělého přerušení těhotenství a v otázce homosexuality dokonale rozdělena. Dokumenty byly přijaty, byla vyslovena poděkování. Teprve v závěrečných bohoslužbách se ozvala zmínka o Chartě 77. V modlitbě to byla prosba za ty, kdo s ní povedou další rozhovor.
Valné shromáždění mělo problémů mnoho – jako celá Evropa. Těžiště ekumeny leží asi spíše v menších skupinách, ale je dobré, když se čas od času sejdou křesťané z nejrůznějších stran od Severního Irska po Kypr a od Litvy po Španělsko, aby poznali a vyznali, že kvůli evangeliu Kristovu patří k sobě, a aby obrátili svůj pohled ven, do společnosti, k národům a rasám. KEK není církevně a konfesionálně soběstředný, ale už v titulu má thema Evropy. Klade si otázku, jak církve mohou něco v Evropě znamenat v malém i velkém. K tomu je zapotřebí zajímavých theologů a výrazných laiků, ale také upřímné poctivosti, obětavé nezištnosti a spravedlnosti bez přijímání osob. Je otázka, co vneseme do rozhovoru my, se svou zkušeností posledních 55 let.
Bůh sjednocuje, a proto se můžeme učit spolupráci. A protože v Kristu je nové stvoření, i my můžeme začínat nově mezi sebou a vidět očima víry nově i stvoření okolo nás.