Aby člověk viděl jasnou cestu života

Číslo

Otiskujeme řeč, kterou při letošní promoci absolventů evangelického bohosloví (ETF UK) pronesla Irena Lukášová. Letošní verze vás vtáhne do světa studia teologie, a třeba i někoho inspiruje, aby svou cestu života zkusil hledat právě při takovémto studiu.

Vaše magnificence, pane prorektore, spectabilis, pane děkane, honorabilis, pane promotore, vážení rodiče, přátelé, milí kolegové.

Bůh, který podle biblického Kazatele učinil všechno krásně a v pravý čas, dal lidem do srdce i touhu po věčnosti. Snad právě tato touha po věčnosti, po smyslu, smysluplnosti, pravdě, byla tím, co nás – nynější absolventy Evangelické teologické fakulty – přivedlo na její půdu. Ať už v oboru evangelické teologie či diakoniky, vedeni touhou být v budoucnosti díky svému vzdělání nejen schopni lépe se v tomto světě orientovat, ale též být druhým, společnosti, světu k užitku, vydali jsme se před několika lety na cestu, na jejíž konec jsme tehdy přes všechny zákruty a překážky ani nedohlédli.

Jan Amos Komenský, jehož jméno fakulta v minulosti též nesla, nás upomíná: „Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“ I pustili jsme se do toho zkoumání v jedinečném svobodném prostoru, jejž nám fakulta poskytla. V prostoru, kde se díky menšímu počtu studentů můžeme s učiteli i lidsky přiblížit a společně se zájmem pracovat na onom ohledávání podstatného. V prostředí, kde se kromě přednášek a seminářů můžeme každý týden ztišit při bohoslužbě. V prostředí renomované univerzity, kde se však – řekla bych – všechno netočí jen kolem kreditů, grantů, akreditací a publikací, kde se pro mnohé formality neztrácí zájem o věc samu.

Ve Statutu ETF UK čteme: „Evangelická teologická fakulta chce sloužit svobodným bádáním k poznání pravdy, v níž spočívá blaho lidského rodu, jakož i pěstovat vědu evangelické teologie a umožnit přístup k ní všem zájemcům, bez ohledu na církevní příslušnost. Zavazuje se přitom k uctivé pozornosti vůči biblickému svědectví a k pozornému naslouchání dědictví české i evropské reformace a ke snaze uvádět obé do rozhovoru s tradicemi křesťanské ekumeny a s myšlenkovými a duchovními proudy dnešního lidstva.“ Ať už jsme na ETF strávili dva roky, pět let či ještě více, ať jsme studovali prezenčně či kombinovaně, ať jsme třeba využili i možnosti studia v zahraničí, mohli jsme se opakovaně přesvědčovat o tom, že tato vize není jen inkoust na papíru, ale žitá a živá skutečnost.

Cesta k dnešní slavnosti promoci a vytouženému diplomu pro nás mnohdy nebyla snadná. Ano, často jsme byli plni úžasu a nadšení z toho, co můžeme objevovat. Spolu s Kazatelem jsme si však také mohli ověřit, že „spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.“ Ba co víc, mnozí jsme možná bolestně poznali i to, že snaha o poznání moudrosti je „honička za větrem, neboť kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.“ Patří se proto nyní poděkovat všem vám našim učitelům, kteří jste nás v našem hledání provázeli a dávali naději na vymotání se z bludiště knih, myšlenek a pochyb. Vážíme si toho, že ač jsme se někdy sešli jen dva neb tři, bylo vaše nasazení stoprocentní. Mnozí z vás naše směřování velmi ovlivnili. Vážíme si vašich odborných znalostí, ale děkujeme též za osobní přístup a zájem o nás, smysl pro humor a trpělivost. Velký dík patří rovněž našim rodinám a blízkým. Těm, kdo nás podporovali, ač se jim námi zvolený obor nemusel zdát právě perspektivní, kdo nás povzbuzovali, když naše motivace a síla ochabovala, abychom nakonec mohli poznat i to, že „moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní.“

Díky vám všem zde dnes můžeme stát plni vzpomínek, radosti a snad i hrdosti z překonání sebe samých, ale též plni plánů a snů.

Dle již citovaného Komenského je cílem vzdělání a moudrosti to, aby „člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.“ Věřím, že studium na ETF nám na tuto cestu poskytlo nedocenitelný kompas. Děkujeme.

A vědoma si toho, že čím více slov, tím více pomíjivosti, už vám všem nyní jen poděkuji za pozornost.