Ondřej Stehlík (viz Protestant 4/20 a 10/20) je dle svých slov jen „obyčejný farář na sboru“ (presbyterní církve Rutgers Church v New Yorku) a víc než etická témata ho zajímá biblistika. Nicméně spontánně zodpověděl otázky Protestanta, jak americká společnost a členové církví reagují na federální zrušení práva na potrat.
24. června přijal Ústavní soud USA rozhodnutí, podle nějž právo na potrat nemá opodstatnění v ústavě Spojených států a nelze je tedy garantovat na federální úrovni. Co toto rozhodnutí znamená pro americké ženy?
Jedním slovem, ŠOK. Po bezmála padesáti letech odebral Ústavní soud ženám právo na soukromí a integritu v té nejosobnější a nejintimnější oblasti. V mnoha státech Unie to znamená, že donašeči, práskači, policisté, agenti, vyšetřovatelé, prokurátoři a soudci nabývají práva, ano povinnosti vměšovat se do těch nejintimnějších otázek žen. Představte si, že o přerušení těhotenství nerozhodují lékaři, zdravotníci, sociální pracovníci a ženy samotné, představte si na jejich místě poldy, prokurátory a soudce!
Samozřejmě, že společnost potřebuje policii a soudy, ale to nejsou instituce proslavené outlocitností, ohleduplností a schopností empatie… A navíc, nevím jak v Čechách, ale tady než soudy rozhodnou, uplyne většinou několik let. Představte si, že mají rozhodovat o případu znásilněné ženy, a než soud rozhodne, to dítě klidně půjde do školy.
Kolik států USA přijalo protipotratové zákony a v jakém rozsahu?
Je to absolutní a hotový zmatek, a člověk se nemůže zbavit dojmu, že jej Ústavní soud způsobil naschvál tím, že zrušil federální právo na umělé přerušení těhotenství s okamžitou platností místo toho, aby alespoň přijal nějaká přechodná ustanovení nebo něco podobného. A tak v některých státech začaly ze dne na den doslova platit zákony z minulého nebo dokonce předminulého století. Stát Connecticut musel rychle přijmout nový zákon umožňující přerušení těhotenství, protože ten předchozí, který by automaticky začal platit, byl z roku 1821. Obzvláště jižanské konzervativní státy měly připravené zákony „do foroty“, které měly začít platit, jakmile Ústavní soud zruší federální právo na přerušení těhotenství. Často to jsou zákony drakonické, jak se republikáni vzájemně hecovali, kdo se svým evangelikálním voličům zalíbí víc, a předháněli se, kdo vymyslí přísnější zákony, v očekávání, že na ně stejně nedojde. A ono k tomu došlo! A teď mají některé státy úplně nesmyslně přísné zákony, mnohé neumožňují přerušit těhotenství ani v případě znásilnění, incestu, dokonce ani ze zdravotních důvodů (výjimkou je jen bezprostřední ohrožení života matky). V tuhle chvíli má zákony proti přerušení těhotenství dvanáct států, a dalších pět států má zákony, které je výrazně omezují – přerušení těhotenství je přípustné například do šesti týdnů, což je názorný příklad evangelikálního moronizmu – která žena v šesti týdnech od početí s jistotou ví, že je těhotná, a je schopna tak rychle podstoupit přerušení těhotenství?!
Jaké konkrétní důsledky, o nichž se v Čechách nepíše, rozhodnuti Ústavního soudu má?
Moc nevím, o čem se v Čechách píše nebo nepíše, ale zkusím popsat některé důsledky.
Nejtvrdší dopad má na chudé, především černošské ženy v konzervativních, především venkovských oblastech. Bohatí lidé si mohou dovolit cestovat do států, kde jsou potraty legální. Chudí lidé si to dovolit nemohou (v těchto státech například neexistuje právo na dovolenou, ani na jeden den!). A pro některé je nejbližší klinika tisíc kilometrů daleko – to je jako z Prahy do Paříže nebo do Stockholmu.
Další důsledek katastrofálních drakonických zákonů je zastrašování zdravotníků. Gynekologové (i ti, co neprovádí potraty) z těchto států hromadně odcházejí. Gynekologové i nemocnice se bojí starat o pacientky se spontánními potraty – obávají se, že budou žalováni za napomáhání potratům. Neodborníci vůbec netuší, kolik je spontánních potratů a jak velký může být problém, pokud se lékaři budou obávat v takových případech zasahovat, a to i kdyby to ovlivnilo i jen malou část těchto případů!
Další důsledek je, že se lidé proti těmto drakonickým zákonům začínají organizovat. V Kansasu bylo nedávno referendum, které mělo vést k přísným zákonům proti umělému přerušování těhotenství. A v tomto relativně konzervativním státě tohle referendum prohrálo na celé čáře.
Další důsledek je, že populární mínění se ještě víc obrací proti konzervativním katolíkům a evangelikálům. Mnozí však nejsou schopni tak detailně rozlišovat a obviňují křesťanství jako takové. Jasně se tu ukazuje, ze mocenské prosazování náboženské morálky (chcete-li pseudomorálky nebo ideologie) je nakonec kontraproduktivní. Čím nerozumnější to je, tím víc lidí vůči náboženství zahořkne.
S rozhodnutím Ústavního soudu souhlasilo cca 40–45 % občanů USA. Tušíš, jak jsou v této kauze početné tábory mezi křesťany? Popř. kudy běží dělicí linie – je spíše konfesní, teologická či nebo záleží na sociální příslušnosti? A jaké argumenty (či předsudky) v tom hrají roli?
No, nevím, co máte za údaje. Ono taky hrozně záleží na tom, jak přesně je položená otázka. Obecně je možné říct, že právo žen na soukromí v reprodukčních otázkách podporují zhruba dvě třetiny lidí. Máme zde militantní absolutistickou menšinu cca 15–20 %, která je proti umělým přerušením těhotenství, a potom široké spektrum těch, kteří v různém rozsahu uznávají právo na přerušení těhotenství. V té absolutistické skupině jsou především katolíci (ale taky ne všichni) a evangelikální fundamentalisté (založili stovky organizací s všelijakými bohulibými jmény jako třeba „Fokus na rodinu“ atd). Není nezajímavé, že mezi devíti soudci Ústavního soudu je šest katolíků. A jenom jedna je liberální katolička, zatímco dalších pět je těsněji či volněji napojeno na myšlenkový svět ne nepodobný Opus Dei.
Debatuje se o problému v církvi a společnosti dál? Bude hrát roli v podzimních volbách?
Už to ovlivňuje volby, zmínil jsem referendum v Kansasu, doplňovací volby u nás ve státě New York nebo na Aljašce. Zdá se, že konzervativci přestřelili a lidé se proti tomu začínají bránit a ohrazovat.
Normální církve (ty nefundamentalistické od unitářů po mennonity) přijaly (nebo oprášily z dřívejška) víceméně stejná stanoviska – donucovací orgány státu a soudy jsou ty nejméně vhodné části společnosti k administraci či regulaci umělých přerušení těhotenství.
Zapadá přijetí tohoto rozhodnutí do nějakého širšího kontextu? Jaké jsou jeho projevy?
Federální právo na umělé přerušení těhotenství bylo původně zdůvodněno jako ústavní právo na intimní soukromí a tělesnou integritu. Když tohle právo současný Ústavní soud rušil, nechali se ti nejkonzervativnější soudci slyšet, že by se měly zvrátit i všechna další federální práva, která byla podobně založena. To všechny vyděsilo ještě víc. Protože přesně tak bylo zdůvodněno i právo na manželství lidí stejného pohlaví, rovněž ochrana soukromí partnerů stejného pohlaví (zrušení trestu vězení za „sodomii“), rovněž zákonnost antikoncepce (antikoncepce byla v mnoha státech Unie protizákonná až do roku 1972!), rovněž zákonnost smíšených manželství (sňatky lidí různých ras byly v jižanských státech protizákonné, ba trestné až do roku 1967).
Představte si ten chaos, kdyby Ústavní soud zrušil škrtem pera tisíce a tisíce již uzavřených manželství lidí stejného pohlaví nebo statisíce smíšených manželství lidí různých ras nebo ze dne na den zakázal antikoncepci!
A zdaleka to není neopodstatněná panika. Zrušení federálního práva na umělé přerušení těhotenství totiž bylo součástí desetidenní laviny drakonických rozsudků:
- 21. června Ústavni soud podkopal odluku státu a církve (umožnil, aby stát platil církevní školy – pro Čechy tu musím vysvětlit, že církevní školy v Americe jsou především nástrojem rasismu – ale to by bylo na celý další článek).
- 23. června soud zrušil více než sto let starý zákon regulující střelné zbraně v New Yorku (jako kdybychom tu neměli dost zbraní a hromadných vražd!).
- 24. června soud zrušil právo na přerušení těhotenství.
- 27. června soud podkopal odluku státu a církve – umožnil evangelikálům modlit se veřejně za vítězství ve školních sportovních utkáních (dovedete si představit větší evangelikální paskvil?).
- 29. června podkopal autonomii amerických domorodých kmenů a národů.
- 30. června prodloužil platnost Trumpových protiimigračních zákonů.
- 30. června podkopal autoritu Agentury na ochranu životního prostředí ve prospěch velkých znečišťovatelů ovzduší.
Co rozsudek, to provokace, co rozsudek to ultrakonzervativní ideologie, co rozsudek, to ohrožení harmonie ve společnosti a dokonce v přírodě. Trump už není prezidentem, ale tři soudci, které jmenoval, budou v Ústavním soudu až do své smrti nebo dokud neodstoupí. Divíte se, že se lidé obávají, že by tenhle soud ultrakonzervativních katolíků mohl zrušit antikoncepci, kdyby k tomu dostal příležitost? Naštěstí Ústavní soud vydává rozhodnutí, až když k němu dorazí odvolání proti rozhodnutí nižších soudních instancí. Snad to bude chvíli trvat a mezitím se podaří tuhle situaci nějak korigovat – třeba rozšířením soudu, nebo zavedením služebních období…
Co v této situaci dělá váš sbor?
Pustili jsme se do dalšího aktivismu. Psali jsme osobní pohlednice voličům v Kansasu a připomínali jim, aby během referenda hlasovali proti.
Několik členů sboru nabídlo své hostovské pokoje, kdyby potřebovaly ubytováni ženy ze států, kde je umělé přerušení těhotenství nezákonné.
Začali jsme finančně a morálně podporovat organizace, které se snaží pomáhat ženám ze států, kde je přerušení těhotenství nezákonné.
Otázky připravil Tomáš Trusina
(pozn. v českých médiích se často v tomto případě objevuje označení „Nejvyšší soud“, fakticky jde ovšem o soud ústavní.)
Prohlášení duchovních Presbyterian Rutgers Church:
Duchovní sboru Presbyterian Rutgers Church jsou jednoznačně PRO CHOICE (pro možnost volby).
Rozhodnutí Nejvyššího soudu, které zrušilo půlstoletí reprodukční autonomie (tzv. Roe vs. Wade) negativně zasáhne životy milionů žen a dívek především z marginalizovaných částí společnosti.
Naprosto odmítáme představu, že by zákony, soudy a soudcové měli mít nadvládu nad tělesnou autonomií žen. Nikdo nemá právo určovat a omezovat osobní a zdravotní reprodukční rozhodování žen. Jako věřící lidé musíme odmítat veškeré snahy zneužívat náboženství jako záminku k podkopávání a rozbíjení základních lidských práv a stavět se jim na odpor!