Hudební vydavatelství Rosa na sklonku uplynulého roku vydalo první skutečně reprezentativní CD skupiny Veselá Zubatá. Kapelu pravděpodobně není nutné nijak dlouze představovat. Hudebníci seskupení okolo výrazné postavy mladého výtvarníka Rudolfa Brančovského si získali náklonnost nejen evangelické omladiny.
Veselá Zubatá dokázala za dobu své existence pozvolna vystoupit z poněkud těsné škatulky evangelického bigbítu. Na aktuálním CD, které tuto skutečnost dokazuje, tak můžeme slyšet pestřejší směs hudebních vlivů od country, přes punk až po ska. Nepřeslechnutelný je zřetelný hráčský posun. Písně jsou kompaktní a vzájemně nesplývají. Díky podařeným aranžérským nápadům je deska pestrá a posluchač se při jejím poslechu nemusí nudit.
Samostatnou kapitolou jsou texty. Ty mohou na první poslech působit lehce infantilně. Tento dojem vyvolává zejména specifický přístup k jazyku, který nezapře podobnost s výtvarnými pracemi Rudolfa Brančovského. Texty jsou ale spíše hravé, než dětinské. Pokud posluchač přistoupí na nabízenou poetiku, může se sám zapojit do hry a objevovat nové významy. Nepřehlédnutelný je emocionální náboj, který texty obsahují, jejich otevřenost, se kterou bez přetvářky vyjadřují pochybnosti a nejistotu.
Z tohoto pohledu je jednoznačně nejslabším momentem celé desky text písně Na bílé zdi kostela se něco objevilo. Mezi nesporné kvality Veselé Zubaté patří texty, které mají schopnost vtipně a neideologicky komunikovat křesťanskou víru. Je osvěžující, když místo očekávatelných „rozumů“ mladých a nespokojených křesťanů slyšíme výpovědi, které nenabízejí jednoduché pravdy, nejsou mělké ani pubertálně nafoukané. Zmíněná píseň se bohužel dopouští toho, čemu se prozatím Veselá Zubatá úspěšně vyhýbala: říká, jak se věci mají. Verše popisující Ježíše, který odchází zklamaně z kostela, aby se navrátil „do hospod“, vyznívají jako prvoplánová a trochu trapná kritika „zkostnatělé církve“. Typický nadhled jako by se někam vytratil. V celkovém pohledu ovšem naštěstí převládají podařené texty a profesionálně složená, zaranžovaná a zahraná hudba.
Pro mne osobně je vrcholem celého CD píseň Není to jednoduchý, která zdařile charakterizuje hudební i textařské postupy kapely. Místo silných slov čerpá sílu z ochoty k sebereflexi a sebekritice. A to se dnes, obzvláště v ranku křesťanské hudby, tak často nevidí.
Po zvukové stránce nelze CD mnoho vytknout. Party jednotlivých nástrojů a zpěv jsou dobře čitelné, zároveň se ale nevytratila charakteristická energie, která je nejlépe viditelná při živém vystoupení. Některé momenty jsou snad až trochu příliš „učesané“. Na druhou stranu má CD díky tomu možnost vystoupit z omezené fanouškovské obce a oslovit nové posluchače.
Podařený je také obal, který nese jasný rukopis Rudolfa Brančovského. Práce s barvou a úspornou „dětskou“ grafikou dobře doplňuje obsah nosiče. Kromě patnácti písní CD obsahuje také jeden videoklip.
Vzhledem k tomu, že tato nahrávka svým způsobem shrnuje dosavadní tvorbu kapely, můžeme hádat, jakým směrem se bude ubírat další vývoj. Při poslechu jsem se nemohl ubránit srovnání s ranou fází dnešních hvězd Tatabojs. Ti také ve svém prvním období čerpali z podobných hudebních a tématických zdrojů. Později se ukázalo, že to byla pouze předzvěst následujícího progresu. Myslím, že také Veselá Zubatá má potenciál, díky kterému nás může ještě velmi příjemně překvapit.