Jáchym Gondáš

Patří myšlenka „velkého odmítnutí“ do starého železa? Protestant Po, 02/10/2017 - 17:13

Textem J. Gondáše se se čtenáři dělíme o téma diskusí, které v redakční radě vedeme. Jako první odpověď otiskujeme následující text Jakuba Orta a budeme vděčni za další reakce.

Když se kácí les Protestant Pá, 22/02/2019 - 19:38

Baptisté nikdy v Čechách nebyli velkým společenstvím. Duchovní tradice, kterou ve svém pojetí církve reprezentovali a dodnes (byť poněkud nejistě a roztřeseně) reprezentují, zůstává v našich krajích menšinovým a trochu exotickým žánrem. Možná, že i tato těžko únosná a pro někoho frustrující menšinovost je příčinou současné krize, kterou prochází Bratrská jednota baptistů. Metaforicky by bylo možné říct, že v lese – nebo spíš drobném remízku – českého baptismu se prohání vichr, který v už tak dost řídkém porostu hrozí napáchat veliké škody.

Popraskaná fasáda

Před osmnácti lety jsem v Národní galerii shlédl velkou výstavu Jiřího Koláře. Procházel jsem tenkrát pomalu mezi jednotlivými kolážemi a objekty a silně v nich vnímal nejen Kolářovu výjimečnou invenci a uměleckou odvahu, ale také něco, co by se s nadsázkou dalo označit jako „duch doby“.

Sakrální budka

Francouzský spisovatel Georges Bataille ve svých knihách Prokletá část a Teorie náboženství sledoval stopu postupné desakralizace světa. V postavách Luthera, Kalvína a dalších reformátorů rozpoznával rostoucí ostych před zbožštěním stvoření, který vedl k postupnému zesvětštění politiky, kultury, sociálních vztahů i každodenního lidského jednání.

Pro homine 2015 / Marně

Dnešním textem se uzavírá cyklus, ve kterém jsem se pokoušel přemýšlet nad některými příslovci v kontextu Bible a křesťanské tradice. Za slovo, které by snad mohlo vyjádřit lehce bilanční charakter této závěrečné úvahy, volím „marně“. Nejistota smyslu je totiž nakonec to, co nutně provází každou myšlenkovou práci – v teologizujících žánrech dvojnásob.

Pro homine 2015 / Pozdě

Mnohokrát bylo zdůrazněno, že biblické pojetí času v sobě zahrnuje nejen triviální časový tok neustálého plynutí, ale také čas „příhodný“ – kairos. Tento čas vychází z každodenní lidské zkušenosti – z cyklických proměn přírody odměřovaných zlomovými událostmi života zemědělské komunity.

Pro homine 2015 / Naposledy

Ve slavném zlomku B 91 z díla efezského myslitele Hérakleita se píše: „Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky.“ Tato věta zdá se shrnovat zkušenost neopakovatelnosti života. Zkušenost výjimečnosti a nenahraditelnosti každého okamžiku, každého setkání, každé vteřiny existence. Všechno co se děje, okamžitě uplývá a nikdy se už nevrací ve stejné podobě.