Jáchym Gondáš

Patří myšlenka „velkého odmítnutí“ do starého železa?

Textem J. Gondáše se se čtenáři dělíme o téma diskusí, které v redakční radě vedeme. Jako první odpověď otiskujeme následující text Jakuba Orta a budeme vděčni za další reakce.

Odmítám závislost na „internetizovaném“ obrazu světa

U Jakuba Orta vyvolal můj článek emoce (viz Pt 8, str. 4 a 5). „Zvedl jej ze židle“. A možná právě proto i mně přisoudil vysokou míru emocionality.

Co přinese transformace základních škol?

Základní školství v České republice vstoupilo do fáze transformace. Není to proces nečekaný – ve své podobě a obsahu odráží aktuální proměny školství napříč Evropou. O to více ale stojí tato započatá proměna za pozornost a úvahu.

Sakrální budka

Francouzský spisovatel Georges Bataille ve svých knihách Prokletá část a Teorie náboženství sledoval stopu postupné desakralizace světa. V postavách Luthera, Kalvína a dalších reformátorů rozpoznával rostoucí ostych před zbožštěním stvoření, který vedl k postupnému zesvětštění politiky, kultury, sociálních vztahů i každodenního lidského jednání.

Pro homine 2015 / Marně

Dnešním textem se uzavírá cyklus, ve kterém jsem se pokoušel přemýšlet nad některými příslovci v kontextu Bible a křesťanské tradice. Za slovo, které by snad mohlo vyjádřit lehce bilanční charakter této závěrečné úvahy, volím „marně“. Nejistota smyslu je totiž nakonec to, co nutně provází každou myšlenkovou práci – v teologizujících žánrech dvojnásob.

Pro homine 2015 / Pozdě

Mnohokrát bylo zdůrazněno, že biblické pojetí času v sobě zahrnuje nejen triviální časový tok neustálého plynutí, ale také čas „příhodný“ – kairos. Tento čas vychází z každodenní lidské zkušenosti – z cyklických proměn přírody odměřovaných zlomovými událostmi života zemědělské komunity.

Pro homine 2015 / Tiše

Charakteristickou součástí biblického jazyka (a možná, že lidského mluvení vůbec), je vytrvalost, s níž se v něm opakuje motiv protikladných párů.

Pro homine 2015 / Naposledy

Ve slavném zlomku B 91 z díla efezského myslitele Hérakleita se píše: „Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky.“ Tato věta zdá se shrnovat zkušenost neopakovatelnosti života. Zkušenost výjimečnosti a nenahraditelnosti každého okamžiku, každého setkání, každé vteřiny existence. Všechno co se děje, okamžitě uplývá a nikdy se už nevrací ve stejné podobě.

Pro homine 2015 / Nově

Jeden z největších paradoxů křesťanství není ukrytý v rozporných a složitých teologických větách, ale je nepřehlédnutelně očividný každou neděli. Evangelijní zvěst, která se ohlašuje jako Verbum Novum – jako radikálně nové slovo promluvené Bohem ke světu, je zvěstována v neodeznívající ozvěně. V dospělosti si často dokážeme tuto skutečnost zastřít natolik, že ji skoro nevnímáme.

Pro homine 2015 / K čemu

V minulém čísle jsme se krátce zamýšleli nad otázkou proč v kontextu Písma a křesťanské tradice. Je to podstatný motiv, střežící neztenčený prostor pro svobodnou a odpovědnou víru. Ale přece jen má otázka proč také svou limitovanost. Je snad až příliš obrácená k minulosti a přítomnosti.

Pro homine 2015 / Proč

Na jedné věci se vzácně a často shodují jak horliví misijní propagátoři křesťanství, tak i jeho podobně horliví kritikové. Křesťanství je údajně náboženstvím, které odkazuje do starého železa otázku „Proč?“

Šlapání chodníku vezdejšího

Člověk s ksichtem Váchala a Reynka. Čelo se mu v rokaji víček tlačí k zemi, aby jako roleta zavřelo oči. I v sedě se s nohama sešněrovanýma do sebe opírá o saxofon jako o hůl. Vratislav Brabenec je živý obraz gravitace, přitažlivosti povrchu. Padá, bortí se, podléhá. A stejné jsou i jeho básně.

Pro homine 2015 / Hluboko

„Z hlubokosti volám k Tobě, Hospodine.“ Takto v textu sto třicátého žalmu jeho autor vykresluje jednu ze základních poloh lidského údělu.

Pro homine 2015 / Přímo

„Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své,“ zpívá autor dvacátého pátého žalmu. Dominus rectus est. Přímé je to, co vede k cíli. Cesta neúhybná, nejefektivněji spojující výchozí a cílový bod.

Pro homime 2014 / Skrze

Stejně jako v některých jiných případech, také slovo skrze je možné vnímat zároveň jako předložku i jako příslovce. Tuto podvojnost můžeme chápat mimo jiné také jako sestup od řeči popisné k jazyku metaforickému. Jsou děje a události, které jsou nemyslitelné bez nějaké podoby prostupnosti či zprostředkování.

Pro homine 2014 / Blízko

Když říkáme, že je nám něco nebo někdo blízko, pochopitelně tím můžeme mít na mysli triviální prostorovou či časovou bezprostřednost – opak toho, co je vzdálené. V naší řeči i v textu biblických knih se ale tato kategorie objevuje možná častěji v odlišném významu. Blízko je to, s čím se identifikujeme, s čím jsme solidární, co si osvojíme.

Pro homine 2014 / Napřed

Hospodin předchází člověka svou milostí. Je na místě připomínat si tuto předběžnost Božího jednání, kdykoliv nám hrozí, že příliš velkou pozornost upřeme na sebe a svou vlastní nábožnou iniciativu. Zároveň je ale potřebné doplnit, že biblický text je v motivu předcházení přece jen pestřejší a rozmanitější.

Několik poznámek k tématu „obrazy v kostele“

Při přemýšlení nad textem Marka P. Lukáška (viz str. 4) mi vyvstávají dva motivy, které považuji pro dané téma za zásadní. Je to otázka funkce uměleckého díla a pojetí kostela jako „odděleného místa“.

Pro homine 2014 / Zde

Martin Heidegger ve svém úvodu ke knize Bytí a čas konstatuje, že „samozřejmost“ je hlavním tématem filosofie. Ne otázky na první pohled komplikované a nesnadné, ale naopak to, co se díky své jasnosti a všednosti propadá do mlhy samozřejmosti. A my bychom jen těžko hledali samozřejmější příslovce, než je právě zde.

Pro homine 2014 / Nahoru

Mezi nejuniverzálnější náboženské metafory patří ob- raz boží vertikality respektive motiv lidského obracení se vzhůru. Každý současný helénista neomylně začuchává, že „něco je nad námi“. Není proto nijak samozřejmé, že biblický text tuto (už poněkud opotřebovanou) metaforu přijímá a rozvíjí. Mnoho jiných, podobně univerzálních, totiž Písmo odmítá nebo převrací.

Syndikovat obsah